Text: Luboš Hnát
Foto: Markéta Kolínská a Mirek Stehlík
Publikováno: 1. 2. 2022
Loňský rok nebyl jednoduchý pro nikoho, ženská heavyrocková parta THE AGONY si prošla asi nejsložitějším obdobím své téměř desetileté existence. O tom, jak se vše podařilo zvládnout, i o plánech do budoucna v následujícím rozhovoru hovoří NIKOLA „NIKY“ KANDOUSSI.
Niky, jaký byl pro The Agony rok 2021?
Asi bych to shrnula jedním slovem: zlomový.
Vezměme to popořadě: první polovina roku byla ve znamení tvrdého lockdownu, jak jste prožívaly tohle období?
V prosinci 2020 jsme hrály vánoční akustický koncert u mě v obýváku a přenášely jsme ho do světa živým vysíláním. To už jsme věděly, že osobně se vidíme na nějakou dobu naposled, protože po předchozích zkušenostech jsme tušily, že aspoň do března ta celá záležitost potrvá. Na jednu stranu jsme o nic moc nepřišly, protože v lednu a únoru jsme stejně nikdy moc nehrály, ale to, že jsme se ani nescházely na zkouškách, neměly nic k plánování, nic, na co by se člověk těšil – leda až lockdown skončí a aspoň někde si nějak zahrajeme – to prostě vůbec nepomáhalo.
Já se ty měsíce pokoušela překlenout domácím brnkáním a svým obvyklým natáčením demáčů, ale bylo to takový polovičatý, i kvůli tomu, že mi v lednu zemřela babička, takže jsem do muziky neměla úplně chuť. Mezitím Terka a Kejtý (bývalé členky The Agony – poznámka redakce) měly víc času přemýšlet o prioritách, což vyvrcholilo v září jejich odchodem. Neřekla bych, že naše sestava to schytala kvůli covidu, ale asi to dost urychlil.
Zhruba v květnu bylo povoleno opět vystupovat, kolik koncertů jste vloni odehrály?
Oproti standardu strašně málo. Něco byly akce přesunutý z předchozího roku, ale většinu koncertů jsme si organizovaly samy na našich oblíbených místech jako je Kamina Music Boat, nebo Veslovka v Brandýse nad Labem. Byly to takový komorní koncerty, ale po dlouhý době na suchu mě osobně bavilo cokoliv… i když jsem si uvědomovala, že by nám zas pomalu slušely větší pódia.
Koncem roku přišla další rána: dvě členky The Agony opustily, jaké byly tvoje první pocity, když ses to dozvěděla?
V první chvíli to bylo jako rána pěstí do břicha, ale hned potom mě napadlo, že se to dalo čekat. Daly jsme si s Kajdou (bubenice The Agony – poznámka redakce) hodinu na vstřebání informace, já šla do lesa na procházku se psem a pak jsme uspořádaly telefonickou válečnou poradu, ze který vzešlo, že i když já měla nejdřív tendence to celý rozpustit, prostě ještě zkusíme někoho najít. Že nám to třeba dá nový náboj, novou motivaci. Ono fakt bylo dlouhodobě znát, že už to není ono a já z toho byla nešťastná a frustrovaná, protože jsem nevěděla, čím to je. To najednou bylo pryč a byl prostor pro nový začátek.
Zeptám se tě na stejnou otázku, jako Terky Pšenčíkové: jaké spolu máte v současné době vztahy?
Já myslím, že v pohodě. Hned na začátku, když s tím holky přišly, jsem odepsala, že jsme všechno řešily jako dospělý, tak prostě vyřešíme i tohle. Takže to byl asi nejlíp zvládnutý rozchod, co jsem kdy měla.
Zkraje ledna jsi oznámila, že jste opět kompletní, to asi pro tebe byla úleva, nepletu se?
To si ani nedovedeš představit. Když byla kapela nekompletní, bylo to, jako bych v životě měla díru, i když všechno ostatní díkybohu fungovalo skvěle. Takže mi znova došlo, jak je pro mě muzika důležitá a byla jsem nesmírně vděčná, když jsme s Kajdou mohly oznámit, že jsme Domču s Peťou našly.
Jak dlouho trvalo hledání nových spoluhráček a jak probíhalo?
Domča (basistka) se objevila asi tři dny poté, co jsme oznámily, že Terka s Kejtý odcházejí a hledáme nové členky. Napsala nám na fejsbuk, všimla si toho Kajda a říká „Vidělas to? Ta vypadá dobře!“ – no a v tu samou chvíli mně poslal zprávu Matěj Šimon z Curlies, který mám moc ráda. Že mi doporučuje Domču Mrázkovou, načež ji vychválil do nebes, že by k nám strašně sedla, prý stejně jako můj brácha sedl do Civilní Obrany. To mě potěšilo, i Domča sama ve svý zprávě zněla strašně fajn, tak jsme si hned další den dohodly schůzku a klaplo to tak, že mě vlastně odvezla na zkoušku (se starou sestavou jsme zkoušely na rozlučkový koncert) a hned se seznámila i s Kajdou a holkama. Písničky se naučila perfektně a během chvíle, zkrátka nebylo co řešit. Ale byly jsme s Kajdou upřímný a řekly jsme Domče, že pokud se nenajde i kytaristka, pokračovat nemůžeme. A ona to úplně v pohodě vzala, zkoušela s náma dál ve třech a trpělivě čekala.
Daly jsme ven další kolo inzerátů, roztroubily úplně všude, že už nám chybí jenom čtvrtá členka a ono furt nic… až do Silvestra, kdy jsme s přítelkyní byly v Peci pod Sněžkou spolu s kamarádem a jeho přítelkyní a když ti dva viděli, jak jsem skleslá, přirozeně se ptali proč. Vyložila jsem jim ve zkratce celou kapelní záležitost a kámošova přítelkyně povídá „Počkej… já ale jednu kytaristku znám!“
Ukázala mi na fejsbuku Peťu a jelikož spontánní nápady jsou nejlepší, hned jí napsala a propojila nás. O pár dní později se Peťa objevila u nás ve zkušebně a takřka hned byla ruka v rukávě – stejně jako s Domčou jsme si s ní sedly na první dobrou.
Představ tedy v krátkosti nové členky The Agony. Basistka Domča Mrázková, 28 let, fantastická hráčka a skvělá holka. Před náma hrála v kapelách The Quoters a Many Faces, celkově hraje na basu asi patnáct let, pořád se vzdělává a zlepšuje, navíc umí zpívat a je totálně do party.
Na kytaru potom Petra Pohanková, 25 let, původem z Pardubic. Hraje zhruba deset let, tři roky studovala obor Pop Music Performace v britském Southamptonu, má vlastní projekt PŒTRA. Neuvěřitelná muzikantka a zpěvačka, vášnivá konzumentka piva, stejně jako my ostatní. S oběma holkama je sranda, jsou ochotný makat a posunout kapelu výš… ani nevíš, jak se všechny těšíme na nový zážitky.
První koncert v nové sestavě odehrajete 6. května se skupinou K2 a britskými legendami Girlschool, jak se těšíš?
To si nedovedeš představit jak moc. Girlschool jsou moje životní kapela a poté, co jsem je v listopadu viděla ve staronové sestavě v Blackpoolu, zase to ve mně probudilo šílenou chuť hrát, protože byly plný energie a úplně úžasný. Jejich koncert byl v období, kdy jsme s Kajdou a Domčou pořád hledaly kytaristku a když mě Jackie (kytaristka Girlschool) viděla, povídá mi „Neblbni, mysli pozitivně, někoho najdete a bude to ještě lepší. Nesmíš přestat doufat.“
Vlilo mi to novou krev do žil a domů jsem se vrátila úplně nadšená… no a pak jsme našly Peťu a v tu chvíli jsem se do toho obula a řekla si, že když už se to takhle povedlo, novou sestavu prostě musíme představit v Praze a s Girlschool. A aby bylo srandy ještě víc, přizvala jsem Kádvojky, u kterých jsem kdysi začínala jako hostující kytaristka a jejich bubenice Monika Ottová je dodneška jednou z mých nejlepších kámošek. Rýsuje se to jako nejskvělejší rocková párty jara.
Nejsi nervózní, přeci jen pro holky to bude premiéra?
Úplně chápu, v jaký jsou holky situaci, protože jsem v ní taky párkrát byla. Ale jsem si jistá, že to bude v pohodě, máme v plánu zkoušet do padnutí, abysme si všechny byly jistý.
Pak už bude záviset na lidech, jak nás podpoří a vezmou.
A jaké jsou vaše další plány?
Zas se vrhnout do koncertů. Některý už máme nasmlouvaný, včetně letního turné v Británii. Konkrétnější plány mimo koncertů zatím poctivě promýšlíme nad půlitry Plzně.
Nemyslíš, že nová sestava si žádá novou nahrávku?
Žádá, je to jedním z plánů. Aktuálně mám asi sedm písniček, některý hotový, některý rozpracovaný. Holky už si z nich vybraly svoje favority, některý zařadíme do koncertního setlistu a pak se zamyslíme, který zvěčníme do nahrávek.
Naposledy jste vydaly EP, jaký formát zvolíte teď?
To je zatím v teoretické rovině, písniček máme hodně a tipuju, že jich ještě pár přijde, ale je to samozřejmě i o financích, nahrávání na kvalitní úrovni je nákladnou záležitostí.
The Agony v příštím roce slaví deset let fungování, chystáte pro fanoušky něco speciálního?
Dobře, žes mi to připomněl, protože mám aktuálně klapky na očích a před sebou květnový koncert a premiéru nové sestavy. Jsem si ale jistá, že pak si sedneme a probereme, jak deset let oslavit – přece jen je to důležitý milník. Určitě bych ráda nějaký hezký prostor a taky všechny bývalé členky na pódiu, každá z nich se podílela na tom, aby se ta kapela k deseti letům vůbec dostala. Já osobně jsem neskutečně hrdá na všechno, čeho jsme za ta léta dosáhly, a doufám, že na zdejší scéně zanecháme výraznější otisk.