Nikola Kandoussi – Flákat se nehodláme

Foto: Libor Kratochvíl, Matěj Trakal (xichty.cz), Standa Vybíral

Nikola  ‚Niky‘ Kandoussi

Nikola ‚Niky‘ Kandoussi

Je to už tři roky co jsem poprvé viděl tehdy začínající ženskou kapelu THE AGONY. Celé tři roky táhne The Agony neúnavně dopředu zpěvačka, kytaristka, skladatelka a kapelnice NIKOLA ‚NIKY‘ KANDOUSSI. Protože jsme se v průběhu let s Niky spřátelili požádal jsem jí o následující neformální rozhovor ve, kterém se Niky nejen ohlédla za uplynulými třemi lety, ale také prozradila, že The Agony se flákat rozhodně nehodlají.

Niky, naposledy jsme spolu mluvili zhruba před rokem, co se za tu dobu u The Agony změnilo?
Toho je vícero: změnila se naše zkušebna, Kajdina barva vlasů, odehrály jsme pěkných pár dalších koncertů a vůbec se snažíme posouvat to celý pořád dopředu. Jo a taky Terku povýšili v práci, Kejtý našla svůj vysněný džob (prodává knihy) a já dostala svůj vysněný džob  (v agentuře, která pořádá koncerty). Skládáme písničky, hrajeme, natočily jsme singl, následovat bude videoklip, a máme se prostě hezky.

The Agony letos oslavily třetí narozeniny, když se za těmi třemi roky ohlédneš, zkus mi říct, co pro Tebe znamenaly?
Pomalý, ale stálý růst, spousta srandy a práce, která občas přichází se spoustou nervů, ale stojí to za to. Jsem moc ráda za to, že jsme udělaly progres, ale pořád je co zlepšovat a vždycky bude. A jsem pyšná na to, že během těch tří let jsme toho stihly docela hodně. Dřív a v zahraničí to často bylo tak, že se buď kapela do dvou-tří let proflákla, nebo šla od válu, ale dneska to tak nefunguje, dneska se jede stylem ‚vyděržaj, pijaněr‘… a pěkně poctivě si všechno odjezdit a skládat lepší a lepší věci.

Bylo někdy období, kdy jsi měla chuť se na všechno vykašlat a kapelu rozpustit, jinými slovy prošly si The Agony nějakou krizí?
My se sice nehádáme (každej se mě pořád ptá, jestli se v kapele hádáme, když jsme ženský), ale krizi jsme měly. S tím, že jsme si ale říkaly, že kapela musí zůstat pohromadě. Já měla blbý móresy loni, ale zvládlo se to, srovnala jsem si hodnoty a priority, a vím, že bez muziky a bez kapely bych nemohla bejt, prostě ať se děje cokoliv.

A když to teď trochu otočím, co považuješ za největší úspěch The Agony?Úspěch je už to, že jsme se vůbec daly dohromady. Tuhle jsme to s Terkou zrovna řešily, jak je možný, že se sejde taková čtveřice magorů, každá z nás úplně jiná, ale rozumíme si, hodíme se k sobě a ještě docela umíme hrát… máme vlastně ohromný štěstí, že jsme se našly. Hned po našem dohromadydáníse bych jako největší úspěch označila celou éru alba Dirty And Dangerous – od crowdfundingu po nahrávání a vydání. Ale o tom jsme se bavili už minule, tak se nechci opakovat. Jen dodám, že fakt věřím tomu, že nová deska bude ještě lepší.

Z mého pohledu je kapela celkem stabilní, na druhou stranu – tři roky, tři bubenice, mají tedy bubenice v The Agony ‚životnost‘ pouhý rok? (smích)
No, počet bubenic shodný s počtem našich let na scéně na první pohled nabízí nějakou asociaci, ale ve skutečnosti to není tak horký. Jarka (první bubenice) s námi hrála rok a tři měsíce, pak naskočila na dva měsíce Kajda, následovala Jenny Čermáková, ale pouze na další dva nebo tři měsíce, a pak se vrátila Kajda a hraje s námi (kromě další relativně krátké pauzy loni v létě) doteď a hrát s námi bude navždy, už se nás nezbaví. Sice ji z kapely vyhazujeme každý týden, protože umí noty a hodlá jet na jazzovou dílnu, ale ona se vždycky přijme zpátky, tak to je pak těžký. (Hlasitý smích)

Někde jsem se dočetl, že jste změnily přístup ke skládání písniček, odraz se tahle změna na tom jak budou nové písně znít?
Myslím, že už se odrazila. Trojice nových písniček, které teď hrajeme naživo („It Ain’t Over“, „Radio Silence“ a „How Do You Want Me“), s tím, že na singlu jsme vydaly první dvě jmenované, je od debutu trochu dál co se týče aranží a snad i textů. Všechny si myslíme, že to jde trochu víc do současnosti, zní to moderněji, ale pořád po našem. Slyšela jsem názor, že jsme seknutý v osmdesátkách, asi kvůli asociaci s Girlschool, což mi nepřipadá fér… po vydání singlu jsem si říkala, že bychom se už dle názoru lidí mohly posunout aspoň do těch devadesátek. (Hlasitý smích)

Letos se chystáte jet na zahraniční turné, kam se tedy chystáte a jak dlouho turné potrvá?
Jo, to jsme se chystaly. Do té doby, než nám zrušili klíčový koncert, čímž se bohužel zrušilo taky celý turné. Měly jsme jet Anglii, Wales a Holandsko. Měly jsme hrát festival Women In Rock spolu s kapelou Syteria, což je druhá kapela Jackie Chambers z Girlschool, čili si dovedeš představit, jak jsem se těšila – a právě tenhle fesťák zrušili. A jelikož je pro nás vycestování do UK kvůli jednomu zbývajícímu koncertu trochu drahá sranda, řekly jsme si, že to teda necháme a zkusíme to znova a lépe příští rok, případně se letos pokusíme aspoň o to Holandsko.

Když jsem vloni mluvil s Kajdou, říkala mi, že na zkouškách zpívá doprovodné vokály, na křtu D&D jsem jí opravdu zpívat viděl. Ale od té doby pak ne, proč jste od jejího zpěvu zase upustily?
Protože bylo zjištěno, že ani mikrofon ála Tommy Lee, ani klasický mikrák na stojanu jí při hraní naživo nevyhovují. Kajda musí hrát, zároveň si mikrofon nějak přitáhnout, pak ho zase odstrčit a je z toho celá zmatená a odvádí jí to myšlenky od primárního úkolu, kterým je FTPD (Fláknout Tam První Dobu). Proto se Kajda rozhodla, že doprovodné vokály zatím nechá být, dokud nenajde z technického hlediska optimální způsob zpěvu naživo během hraní. Já ji trochu tlačím, aby si ten způsob našla co nejrychlejc, poněvadž vím, že další vokál nám šíleně pomůže, ale Kajda si ráda dělá věci svým tempem a pořádně. (Hlasitý smích)

Nikola  ‚Niky‘ Kandoussi

Nikola ‚Niky‘ Kandoussi

Nedá mi to nezeptat se: napadlo, Tě někdy co bude s kapelou, až budete chtít založit rodiny?
Ale napadlo. Spíš jde o to, JESTLI VŮBEC budeme chtít založit rodiny. Já bych prcka dost možná jednou chtěla, ale kdo se s tím má rodit a co když to bude kluk, když chci dceru? 😀 Kejtý má zatím osypky už jen když nějaké dítě vidí nebo, ještě hůř, slyší. U Terky dítě aktuálně není na pořadu dne, naopak má v plánu pořídit si miniprasátko a patrně taky další kytarové efekty. Kajda taky nic a kdyby na to přišlo, tak víme, že by se k nám vrátila. Myslím, že kdyby nám to v té době šlapalo, šlo by to, lidi by chodili a mělo by smysl hrát, pak bychom kapelu jen na pár měsíců stoply, případně vzaly záskok (Crucified Barbara udělaly to samé, když jim otěhotněla a rodila basistka, no dobře, pak se rozpadly, ale to je vedlejší), a až / když by se na to ta daná z nás cítila, vrátila by se. Vždycky všechno jde, když se chce.

Nedávno jste natočily singl, který jste opět točily ve studiu Hostivař, jaké jsou na něj zatím ohlasy?
Povětšinou kladné, ale obdržely jsme nějaký smíšený reakce na zvuk. Jsme si s tím pořád hrály, pořád jsme to ladily a štelovaly a snažily se, aby to každýho fláklo do ucha a jelo to… a nevím, jestli se to úplně povedlo. Ale udělaly jsme, co jsme mohly a dál to bude jenom lepší. (smích)

Jak loňské album, tak i aktuální singl vydáváte vlastním nákladem, přijala bys nabídku od nějaké velké firmy, nebo je pro Tebe důležitější mít v tvůrčím procesu absolutní svobodu a nezavazovat se firmě?
V rámci růstu kapely bych nabídku od velké firmy klidně i přijala, ale musely by být předem daný nějaký podmínky a jednou z nich by třeba taky bylo, aby nám do toho moc nekecali a netlačili nás někam, kde je nám to nepříjemný. Záleží vždycky na konkrétních podmínkách a taky názoru zbytku holek; já jenom věřím, že do hraní sraček a flašinetů mě nepřinutí snad ani Universal.

Před časem jsi pod hlavičkou „Niky and Friends“ odehrála akustický koncert, jaká to pro Tebe byla zkušenost?
Proč se mě ptáš, kdyžs tam byls? (Hlasitý smích) Ne, dělám si srandu, bylo to krásný a byla to výzva, tentokrát jsem se nemohla schovat za řev naší kapely, byla jsem to prostě jenom já s akustikou (děkuji za zapůjčení Honzovi Radovi z Backroad Deals!) a tam je všechno slyšet. Taky jsem na to musela poctivě trénovat, což bylo super a strašně mě to bavilo. No a potom celej večer byl o radosti ze skvělý muziky a společnosti rodiny a kamarádů, co přišli a hráli se mnou; nakonec se to zvrhlo v totální jam session a improvizaci a myslím, že se všichni dobře bavili (jo a spadla jsem ze židle).

Velkou zajímavostí tohoto koncertu bylo, že jsi se na jednom pódiu objevila se svou maminkou a svým bratrem, co pro Tebe tahle vystoupení znamenala, jaký jsi z toho měla pocit?
To byla legrace a spontánní záležitost, naši přijeli a já mamku vyzvala na pódium. Nechtělo se jí, ale byla vytleskána, takže šla a jenom jí prospělo, že taky jednou zpívala na mikrofon a mimo svou ložnici 🙂 A zvládla to suprově i přes nervozitu, stejně jako brácha, který hraje na kytaru asi tak tři měsíce… a hned si sednul na pódium a hrál před lidma. Frajer.

Kde se vzal nápad udělat takový koncert?

Připadalo mi zajímavý zkusit si zahrát jinak, plus mám fakticky ráda akustický verze některých písniček a totálně miluju KISS Unplugged, pročež se nikdo nemůže divit, že Kissáky jsem tam hrála asi čtyřikrát. (smích K tomu jsem měla v šuplíku pár svých akustických věcí, který bych jindy nezahrála, no a jelikož jsme s AG neměly hraní a já chtěla mít pro co cvičit, zarezervovala jsem si Baryton a bylo. A následně jsem to trošku megalomansky vyhnala do akce s asi sedmi nebo osmi hosty.

Šlo o jednorázový koncert nebo takových vystoupení chystáš víc?
Bude repete! Akorát ještě nevím kdy. (úsměv)

Nikola  ‚Niky‘ Kandoussi

Nikola ‚Niky‘ Kandoussi

Což mě přivádí na myšlenku, kterou jsi tu trošku nakousla, takže co The Agony a ‚boční / sólo projekty‘?
Pro mě je šíleně důležitý vědět, že pro všechny z nás jsou na prvním místě The Agony. Kajda v pár jiných kapelách hraje; kdyby i Terka nebo Kejtý hrály v bočním projektu nějaký jiný žánr, tak bych možná trochu žárlila a bála se, že se jim tam bude líbit víc, ale doufám, že všechny víme, že to, co jsme daly dohromady, je prostě vzácný a má to smysl. Není to žádnej projekt (jsem na to slovo alergická), je to regulérní kapela, kde se předpokládá, že do toho všechny dáváme svůj čas a energii, jsme parta a jsme tý kapele oddaný; ale zas nemůžu někomu zakazovat, aby si občas zabrnkal jazz nebo alternativu s někým jiným… já nevím. Chci, abychom všechny byly v pohodě a hudebně se realizovaly, ovšem s tím, že by se neměla ohrozit kapela jako celek.

Zajímavostí vaší letošní festivalové sezóny byl kolínský Natruc, kde jste vystoupily vůbec poprvé a navíc  v pěti. Na pódiu se spolu s vámi objevila Lucka Vonásková z Fancy Foxx, proč a jak k tomu došlo? Bylo to teprve snad potřetí, co jste zahrály v kvintetu…
No jo, po Jackie Chambers a Supici 🙂 My známe Lucku už od prvního koncertu letošní sezóny, kdy nás Fancy Foxx pozvali, abychom zahrály na křtu jejich desky v Rock Café. A i když tam nastal komunikační šum Brno-Praha a zvukovka nebyla v šestnáct ale v šest hodin 😀 tak jsme pak zůstaly s Luckou v kontaktu. Krátce po nahrávání singlu jsme s Kejtý seděly u piva a přemýšlely, jak obohatit naši novou písničku ‚Radio Silence‘ naživo tak, aby ten refrén zněl trochu víc mohutně; Kejtý navrhla přizvat ještě jednu zpěvačku, zmínila právě Lucku a já souhlasila, protože je moc fajn, vždycky ji ráda potkám a navíc má zkušenosti s fesťáky a hostováním (letos třeba zpívala jako host kapely i na Colours of Ostrava). S náma na Natrucu předvedla fascinující headbanging a celý to byla sranda a splnilo to účel. (smích)

A závěrem: oproti loňsku mají The Agony celkem klidný rok, co vás ještě do konce sezóny čeká a na co se fanoušci můžou těšit do budoucna?
Letos jsme slavily narozeniny, natočily singl, odjely zatím celkem málo koncertů a fesťáků, ALE  konec léta podzim by mohl být zajímavější. Už 31. srpna hrajeme v Modrý Vopici na křtu nový desky Vildy Čoka a pak začíná 15. září opět ve Vopici začíná Babskej Rock Fest, neboli naše tažení s kapelami Loretta a Kapriola, kdy kromě Prahy a Kolína objedeme zejména Moravu. Ještě před výjezdem bychom rády stihly natáčení klipu k ‚Radio Silence‘, po Babským Rock Festu už ale rozhodně začne příprava na album číslo dva. Takže ne, flákat se nehodláme! (smích)

Niky, díky moc za rozhovor a snad se uvidíme brzy na nějakém koncertě!
Děkuju taktéž za celou kapelu a těšíme se. (úsměv)