Foto: archiv Milana Schelingera
Milan Schelinger je kytarista, skladatel, zpěvák, ale také zručný kovář, hlavně je to však bratr Jiřího Schelingera – majitele jednoho z nejlepších hlasů v historii České/Československé populární hudby. Letos uplnulo 33 let od Jirkovy smrti, navíc Milan v závěru loňského roku vydal s kapelou Lucrezia Borgia poměrně zajímavé album, které distribuuje agentura Alfedus Music. Důvodů pro rozhovor jsme tedy měli víc než dost…
Nedávno uplynulo 33 od Jirkovy smrti, co pro Tebe tento den znamená?
No, to víš, je to takové určité zastavení. Člověk si to tak promítne. Co bylo předtím, co bylo potom. Letos to bylo umocněno koncertem ve Vagonu, který se myslím velmi vydařil.
Jirkova smrt nebyla dodnes objasněna, věříš ještě že by jednou objasněna mohla být?
Není to vyloučené, protože nedávno se mi ozvala jedna dívčina ze Slovenska, která tvrdí již asi v 20 mailech, které mi poslala, že byla v minulém životě mým bratrem. I takovéto šílenosti musím řešit. Není snadné být bratrem někoho takového jakým byl Jiří.
Mnoho lidí spekuluje o tom jakou by Jirka hrál muziku, mě by ale zajímalo jestli dokážeš odhadnou jak by Jirka obecně vnímal dnešní uspěchanou dobu?
Jirka nebyl moc přítelem techniky. Vystačil si se španělkou při skládání a jistě by procházel přirozenými fázemi vývoje a určitě by se nechal nalákat na výstavbu nahrávacího studia, kde bychom mohli v klidu tvořit.
Vystupuješ se svým bandem se kterým hrajete Jirkovy písničky, jaké od lidí zaznamenáváš ohlasy?
Ohlasy jsou vesměs velmi pozitivní a pochvalné, zejména směrem k mému hlasu, který si je s Jiřího hlasem dosti podobný, nejsem jeho imitátor. Prostě mi to tak přirozeně zní. Chodí na nás lidé, kteří Jirku ještě pamatují, čili lidé kolem 50tky a výše ale samozřejmě i mladí lidé, kteří ho objevují doma u svých rodičů, na youtube…
Schelinger revivalů existuje celá řada, jak se díváš na tyto projekty, funguje mezi vámi nějaká forma spolupráce nebo jde spíše o konkurenci?
Spolupráce mezi náma žádná nefunguje a ani to není možné, protože např. 2 revivaly vznikli z lidí, kteří se mnou hráli několik let. Za konkurenci je nepovažuji, protože stejně skoro nikde nehrajou.
Nedávno jsi s kapelou Lucrezia Borgia natočil zajímavou desku, která ovšem není moc rocková, vím, že nešlo a první spolupráci s touto kapelou, pravděpodobně to ani nebude spolupráce poslední, cítíš se už členem Lucrezie Borgie, nebo jsi stále v roli hosta?
Antonín Maceček, který je vlastně textařem, skladatelem a zvukovým mistrem združuje kolem své osoby více interpretů, kteří nejsou členy této kapely a já jsem jedním z nich.O členství se nedá mluvit. Členství vzniká společným vystupováním a to se zatím nikde v blízké budoucnosti nerýsuje. Ale stál bych o to, protože některé z těch písní by si zasloužili živé provedení. A již představa vystupování v dobových kostýmech mě velmi vzrušuje.Takže je to v plánu.Ale zatím jen ve fázi touhy.
Osobně mně velmi zaujalo, že jsi jistou dobu jsi hrál s undergroundovými The Plastic People of the Universe. Mohl bys o této spolupráci říci něco bližšího?
V tehdejší době po Jirkově smrti jsem ještě chvíli fungoval s F.R.Čechem, dokonce jsem dostal lano na post kytaristy do Kroků F.Janečka. Současně jsem hrál s Projektilem, ale když jsem se pak vlastně díky managingu ocitl proti své vůli na Politické písni v Sokolově, kde jsme dokonce vystoupili v den úmrtí L.I.Brežněva, tak mě celej ten populár otrávil, že jsem s úlevou přijal nabídku Mejly Hlavsy na post kytaristy, který v PPU dlouhá léta nebyl.Bylo to moc příjemné setkání s úplně jinými lidmi. Bohužel jsme nikdy nevystoupili a tak jsme jen zkoušeli a chodili na pivo, ale předsi jenom jsme nahráli album Hovězí porážka u V.Havla na Hrádečku.Takže mám na to alespoň tuto hmatatelnou památku. Ostatně, Jirka Kabeš-houslista PPU se mnou bydlel v jedné ulici a nakonec se mnou i pracoval v maringotce n.p.Vodní zdroje.
Měla tato spolupráce něco společného s tím, že jste s Jirkou inklinovali k disentu a scházeli se s lidmi okolo samizdatového časopisu Lázeňský host?
To s tím nemělo nic společného i když tyto kruhy byli nějakým způsobem propojeny, protože se chodilo do stejných hospod.
Neuvažuješ o vydání své autorské desky se svým bandem?
Uvažuji o vydání své autorské desky, ovšem jestli to bude s mým bandem to nevím, rád bych využil hráčský potenciál, kterým toto současné uskupení disponuje, ale fakt, že jsme od sebe vzdáleni 135km, (všichni jsou v Praze a já na Šumavě) což tyto snahy poněkud brzdí. Nicméně na jaře vyjde další moje sólová deska, na které bych byl rád kdyby se objevili tito hráči alespoň v několika věcech. Několik z věcí je již natočeno, některé jsou rozpracovány, dělají se texty… a tak dále jak to běžně bývá, když se taková věc rodí.
Pocházíš z krásného kraje pod zříceninou hradu Lichnice, můžeš prozradit jak na tento kraj vzpomínáš?
Je to kraj mého dětství, kde jsem strávil všechny prázdniny a kam mě to samozřejmě stále táhne, navíc tam ještě vlastním rozestavanou barabiznu se kterou si momentálně nevím příliš rady. Nemaje dostatek prostředků ji dokončit.
Do jaké doby jsi se do Východních Čech vracel, jezdíš tam ještě?
Dokud byla babička ještě, která zemřela v r. 1986, tak jsme tam vlastně zajížděli dosti pravidelně a bylo to místo setkávání širší rodiny, ale nyní se tam objevím tak jednou za rok navštívit bratrance, který můj rodný dům obývá se svou rodinou. Při této příležitosti většinou navštívím buď zříceninu hradu Lichnice nebo nádherný romantický zámek Žleby.
