Foto: Archiv Michala Prokopa
MICHAL PROKOP je bez pochyby jedním z nejvýraznějších zpěváku naší rockové historie. Jeho hlas uchvacuje fanoušky již více než padesát let a za tu dobu se vystřídalo několik generací jeho posluchačů. Michal Prokop však se svým jedinečným hlasem stále zůstává. Již tradičně Michal uzavírá svou koncertní sezónu Vánočním koncertem, na kterém se také již kromě něj a jeho FRAMUS FIVE objeví celá řada zajímavých hostů.
Blíží se konec roku, to je vždy příležitost k ohlédnutí se a bilancování. Když se tedy zkusíte ohlédnout za odcházejícím rokem, můžete říct, co Vám rok 2015 přinesl a co naopak odnesl?
Přinesl mi víc, než padesát pěkných koncertů, několik zajímavých nápadů a setkání, která mě inspirovala i k výběru hostů na letošní vánoční koncert, trochu zděšení z nálad v naší české společnosti, ale i v nejvyšších patrech evropské politiky. Odnesl mi Láďu Kantora, kamaráda a mnohaletého spolupracovníka, jehož smrt v létě byla po loňském odchodu Petra Skoumala další ranou, kterou nesu hodně těžce.
Když předchozí otázku mírně upravím tak se zeptám: s jakým očekáváním vstupujete do příštího roku 2016?
Že se dokážeme civilizovaně a s nadhledem vyrovnat s představou, že svět kolem nás asi bude poněkud jiný, než dosud býval a než jsme si ho možná po pádu železné opony vysnili. Že mi zdraví bude sloužit a že se mi podaří realizovat projekt, který jsme začali připravovat pro ten pro mne jubilejní příští rok 2016.
Málo kdo by hádal, že v příštím roce oslavíte 70 let Prozradíte, jak se udržujete v kondici?
Nijak zvlášť, kromě lyžování jsem nikdy moc neholdoval sportu, Vstávám ráno každý den v sedm hodin a pokud mě zrovna nebolí nějaká součást pohybového ústrojí, chodím na procházky se psem u nás na vsi, kde už čtrnáct roků bydlím. Rád piju víno, ovšem mladistvé bouřlivé večírky jsou dávno ty tam. Už skoro dvacet let nekouřím. Nejlepší lék na neduhy vyššího věku jsou koncerty, to zapomenu, co všechno mě bolí a jedu. Někdy to bývá horší potom, ale i tak, nabije mě to energií vždycky na několik dní.
Někde jsem se dočetl, že na příští rok chystáte jakýsi velkolepý projekt, můžete prozradit, o jaký projekt půjde?
Moc prozrazovat nechci, půjde o velký projekt, který bude hodně náročný po všech stránkách, hudebně, organizačně i ekonomicky. Zatím na sbíráme s Davidem Gaydečkou peníze. Ale pokud to vyjde, jak si představujeme, bude to něco, co u nás nikdo živě zatím neviděl ani neslyšel.
Vaše zatím poslední album „Sto roků na cestě“ vyšlo v roce 2012. Přemýšlíte už o jeho nástupci?
Zatím ne, nevím, jestli bude ještě nějaké další album, čím je člověk starší, tím kritičtější k sobě bývá a já opravdu netuším, jestli ještě přijde nějaký ten spouštěcí moment, který to vždycky v minulosti nastartoval.
Tradičním završením Vaší koncertní sezóny bude 22. 12. v karlínském Fóru Vánoční koncert na, kterém jako vždy vystoupí spousta zajímavých hostů. Podle čeho si tyto hosty vybíráte, máte nějaký speciální ‚klíč‘ nebo je výběr hostí více méně ‚náhodný‘?
Náhodný není nikdy. Vždycky se snažím najít někoho ze svých generačních spřízněných duší, nebo od koho jsem se učil, někoho, kdo mě zaujal v dobách, kdy jsem byl sám takříkajíc „on the top of the world“, a pak se snažím představovat někoho z těch mlaďochů, kteří se dnes objevují a nějak mě zaujali. Někdy mi právě v téhle kategorii pomáhá David Gaydečka, protože já už ty mladé sledovat úplně nedokážu. A skoro vždycky se snažím o nějaká spojení, něco dohromady, co by se mohlo předvést.
O koncertu se dá dohledat poměrně dost informací Máte v zásobě nějaké speciální překvapení, které odhalíte až přímo na koncertě?
Nechte se překvapit….
Můžete říct, jak dlouho trvá příprava takového koncertu, jak moc dopředu je potřeba naplánovat dramaturgii apod.?
První nápady přicházejí obvykle už v létě, někdy ještě dřív. Ale konečnou dramaturgii připravuji až v těchto dnech. Ono to často záleží i na produkčních nutnostech souvisejícími s hosty, třeba jak vyřešit podium, aby se nemuselo moc přestavovat, počet a nastavení odposlechových monitorů, počet mikrofonů, tohle všechno tu finální dramaturgii taky ovlivňuje.
Co pro Vás osobně, znamenají Vánoce, jak je trávíte, dodržujete nějaké Vánoční zvyky?
Jsem konzervativec, takže rodinka, děti, vnoučata (mám čtyři), stromeček, kapr (pro mě spíš řízek) se salátem, na půlnoční už z lenosti nechodím, ale koledy si pouštíme, sami nezpíváme, což je možná škoda, ale takhle se to u nás už léta drží. Takovým štědrovečerním evergreenem u nás doma bývá Pastorální suita Honzy Hrubého, tu si pouštíme pravidelně.
Fórum Karlín je velký moderní prostor předurčený pro pořádání velkých koncertů, vy, ale vystupujete také v menších prostorách, jako jsou nejrůznější kluby atd. Jsou vám bližší větší koncerty, kde můžete svou muzikou oslovit velké množství lidí nebo raději vystupujete v menších klubech, kde jste s publikem v těsnějším kontaktu?
Obojí mám rád, vedle Framus Five, kde je nás na podiu osm, hrajeme taky v komorní akustické tříčlenné sestavě s Honzou Hrubým a Lubošem Andrštem. To je přesně ten projekt do malých klubů, kde je naopak větší prostor pro volné improvizace těch dvou virtuosů, co vedle mě hrajou, ale taky i pro moje povídání s publikem. Jsem rád, že to mohu takhle střídat.
Kromě muziky jste nedávno začal moderovat pořad Noční mikrofórum, můžete říct, co pro Vás moderování tohoto pořadu znamená?
Je to jakýsi návrat k tomu, co jsem léta dělal v televizi, tedy povídání si se zajímavými lidmi. Tady je to živě, každou druhou středu od 22.30 hodinku s jedním hostem.
Dlouhé roky jste moderoval v televizi svůj pořad „Krásný ztráty“, dá se nějak srovnat rozhlasové a televizní moderování?
Krásný ztráty se předtáčely a pak se ve střižně připravil výsledný tvar, těch 30 – 40 minut, které se později odvysílaly. A taky jsem tam měl najednou dva hosty, bylo třeba daleko větší přípravy už při vymýšlení dvojic. Byli jsme na to dva, s Honzou Lacinou jsme ty dvojice sestavovali a pak podle toho psali scénáře. Tady v radiu jsem na to sám, hosta mám jen jednoho, ale zase musím hlídat ten reálný čas, vysíláme živě, to je pro mě novinka.