Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 8. 9. 2020
Nakladatelství Academia vydalo v roce 2010 obsáhlou publikaci Byl to jenom Rock‚n‘Roll?, jejímž autorem je vysokoškolský pedagog Miroslav Vaněk. Kniha nese podtitul Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956–1989 a úvodním slovem ji opatřil Václav Havel. Tolik obálka, pojďme k obsahu.
S podtitulem bych mírně polemizoval, a to z několika důvodů Vaňkova práce se zabývá rockovou muzikou jako celkem, slovo „alternativa“ lze však chápat dvěma způsoby: Za prvé může jít o alternativu k oficiální kultuře, kterou rocková hudba jistě byla. Ale na druhé straně i tahle muzika má svůj alternativní směr. Čtenář může být tedy lehce zmaten, protože není zcela zřejmé, který z výkladů má autor na mysli. Kniha se zejména ve svém úvodu věnuje světové historii rokenrolu. Nelze tedy bezezbytku souhlasit ani s tím, že jde o popis rockové hudby jen v Československu. Je však pravdou, že situaci v naší zemi se Vaněk věnuje nejvíce, ale přesahy do celého světa jsou patrné.
Kniha je členěna do devíti kapitol, první tři se věnují fenoménu rockové hudby a jeho historii ze sociologického hlediska. Čtvrtá se věnuje pronikání a šíření bigbítu v naší zemi. Od páté je pak publikace věnována situaci v bývalém Československu.
Detailně je popsán například vztah ideologie a rocku. Velká část je věnována kapitole nazvané Represe a perzekuce rocku. Zde je analyzován nechvalně proslulý článek Nová vlna se starým obsahem, který vyšel v březnu 1983 v týdeníku Tribuna. Autor se zabývá také situací, která nastala po zveřejnění výše uvedeného článku. Není to vůbec veselé čtení, ale je třeba tato temná místa našich dějin neustále zvláště mladé generaci připomínat.
Velmi zajímavá je část, která se věnuje spolupráci některých lidí z rockové subkultury s StB. Autor uvádí tři konkrétní příběhy agentů StB a poskytuje jim možnost pro obhajobu. Nebudu zde uvádět jejich jména, nechám na čtenáři, aby si je našel sám. Na mě osobně tento oddíl Vaňkovy práce velmi zapůsobil.
Za pozornost určitě stojí předposlední kapitola věnovaná rockové publicistice. Autor zde dopodrobna popisuje fungování časopisu Melodie, který byl dlouhá léta vlajkovou lodí našich hudebních novinářů. Analyzován je i nechvalně proslulý rok 1984, kdy došlo k likvidaci původní redakce Melodie.
Vaňkovo dílo je doprovázeno téměř tisíci poznámkami pod čarou, které někdy doplňují text knihy, častěji jsou odkazy na doplňující literaturu, jak je to v akademických publikacích, mezi něž lze zařadit i tuto práci, obvyklé.
Grafickou část tvoří jednak fotografie, které přímo v textu dokreslují popisovanou problematiku, a jednak také samostatná příloha, v níž jsou kopie různých dokumentů orgánů tehdejší státní moci. Jsou tu také uvedeny články z různých médií, které zvláště mladším čtenářům připomenou, jaký vztah měla média v Československu k rockerům.
Knížka rozhodně není určena širokému okruhu čtenářů, ale spíše badatelům se zájmem o rockovou muziku. Dá se tedy pochopit i skutečnost, že se místy obtížněji čte.