Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 23. 6. 2021
Skupina THE DOORS je jednou z nejkultovnějších kapel rockové historie. Není tedy divu, že se o ní stále točí filmy a vycházejí knihy. Jednu z nich napsal renomovaný britský hudební publicista Mick Wall a jmenuje se Z lásky oheň pohřební a má výmluvný podtitul – Biografie skupiny The Doors.
V úvodu autor zavede čtenáře do Paříže roku 1971, kde v té době vyhasl život Jima Morisona. Čtenář by očekával, že přinese popis zpěvákových posledních chvil, ale není tomu tak: prvá kapitola je spíše jakousi psychedelickou koláží, která je pro knihu naprosto zbytečná a postradatelná.
Další části knihy už jsou naštěstí psány srozumitelným jazykem. Nejprve se tedy dozvíme základní informace o rodinných poměrech jednotlivých členů The Doors. Je logické, že nejvíce prostoru je dáno ústřední dvojici Jim Morrison a Ray Manzarek. Poté už se začne odvíjet příběh samotné kapely. Sledujeme jejich první angažmá, první průšvihy, drogové excesy i podpis první smlouvy. Tohle všechno je fanouškům známé z jiných dostupných zdrojů.
Autor se věnuje také osobnímu životu všech muzikantů a je nasnadě, že nejvíce tomu zpěvákově, který byl ze všech členů nejvýraznější. Na tom není nic divného, ale škoda je, že autor v těchto pasážích často sklouzává do laciného bulváru. Je sice pravda, že druhá půlka šedesátých let byla dobou drog a nevázaného sexu, ale nechápu, proč musím opakovaně číst, že Jim Morrison po svých milenkách vyžadoval tvrdý anální sex: tahle informace by mi v knize stačila jenom jednou. Stejně jako spekulace o Morrisonově sexualitě. Také jí se autor zabývá zbytečně často. Dalším problematickým jevem je užívaní vulgarit. Ne, nepovažuji se za puritána, ale nadměrné používání expresivních výrazů mi docela vadilo. Hudební informace se v záplavě těchto výrazů bohužel ztrácí.
Na druhou stranu zajímavě jsou popsány zpěvákovy konflikty s policií, ke kterým docházelo přímo na pódiu. Za jeden z nich stanul Jim před soudem, než však došlo k definitivnímu rozhodnutí, Morrison zemřel. Nejhodnotnější informace jsou obsaženy v poslední kapitole, která popisuje poslední Morrisonovy hodiny. Kdo je má spojeny s představou jeho smrti ve vaně, jak to bylo zobrazeno ve filmu Olivera Stonea, bude možná překvapen, neboť zpěvák zemřel v jednom z pařížských klubů. Mimochodem Stoneův film je v knize hodně kritizován.
V epilogu autor rozebírá nejen hudební aktivity zbylých členů The Doors až do chvíle, kdy zemřel Ray Manzarek a historie skupiny se definitivně uzavřela.
Publikaci doprovází fotopříloha, která je rozdělena do tří částí, tak jako celá kniha. Je ovšem škoda, že snímků není více. Naopak zcela chybí diskografie a jmenný rejstřík.
Wallova biografie není vyloženě špatná, ale vzhledem k autorovu renomé jsem očekával, že bude zaměřená více na hudební fakta, a ne na bulvární informace.