Text: Luboš Hnát
Foto: Obálka knihy
Publikováno: 20. 8. 2019
Není to tak dávno, co vyšla kniha SYNKOPY 61 …A BYLO NÁM HEJ, kterou napsal Jiří Vondrák. Jde o sesterskou publikaci dokumentu A bylo nám hej, který stejný autor natočil v roce 2017.
Na první pohled knížka, která je vytištěná na velmi kvalitním křídovém papíře, působí pestrým, skoro by se chtělo říct až bulvárním dojmem. Čtenáře poté, co ji poprvé prolistuje, určitě zaujme obrovské množství fotografií a novinových článků, přetištěných navíc v čitelné podobě, takže by se dalo říct, že tvoří jakousi knihu v knize. Velkým přínosem jsou i ostatní archivní materiály jako seznamy koncertů, plakáty a texty vybraných písní. Všechno je vloženo přímo do textu, a nikoliv do samostatné přílohy.
To vše je určitě jeden z největších kladů Vondrákova díla. Na druhou stranu po bližším pohledu zjistíte, že některé snímky působí trochu nadbytečně. Týká se to záběrů z natáčení zmíněného filmu, které nemají žádnou (nebo malou) archivační hodnotu. Leckdy jsou publikovány dvě téměř stejné fotografie nebo přetištěny dva podobné články. V tomto směru by knize neškodila trochu větší selekce archiválií.
Pojďme se však věnovat tomu co tvoří knihu knihou, tedy textu. Ten je jednak tvořen četnými citacemi samotných hudebníků a jednak spojovacími částmi autora, proti čemuž nelze namítnout ani slovo. Průšvihem však jsou faktické chyby. Například přiřazení bluesových Yardbirds k Mersey soundu, (viz strana 34) jen proto, že Synkopy od nich měli v repertoáru jednu písničku, je dost odvážné. Podobně odvážné je označení Deep Purple coby heavymetalové kapely (str. 130).
Na někoho může Vondrákův styl působit poněkud pateticky, nelze mu však upřít, že se snadno čte. Autor se snaží zaznamenat veškeré dění okolo kapely, občas však tato snaha vyznívá až křečovitě. Například zmínka o tom, že si bubeník koupil dva afghánské chrty (str. 148), je pro čtenáře, kterého zajímají především hudební informace, naprosto zbytečná. Nelogické je také citování pasáží z recenzí ať už na alba, či na koncerty, přičemž celá původní recenze je otištěna o stránku dříve.
Nadbytečně působí i poměrně rozsáhlá kapitola o volnočasových aktivitách členů kapely. Například dlouze popisovat činnost recesistického Ronson klubu, kterým se zabývá bubeník Jiří Rybář, je poněkud únavné, neboť to nemá přímou souvislost se stěžejním tématem knihy. Celá tahle část by se dala vtěsnat do několika odstavců. Věnovat jí téměř 40 stran je opravdu příliš.
Naopak velmi zajímavá je kapitola o artrockovém období kapely. Zejména popis projektů Sluneční hodiny (1981), Křídlení (1983) a Zrcadla (1986) patří k tomu nejzajímavějšímu, co Vondrákova publikace nabízí. Nelze si však nevšimnout, že celá tahle pasáž je psána s určitou averzí až záští vůči hlavním strůjci těchto nahrávek Oldřichu Veselému.
Kapitola, která se věnuje současným aktivitám Synkop, je už jen telegrafickým přehledem nejnovějších událostí spojených s kapelou. Opět je zde nadbytečná zmínka o Rybářově Ronson klubu.
Vondrákova kniha se mi nehodnotí lehce. Na jednu stranu si díky mnoha cenným archivním materiálům rocker-historik přijde opravdu na své. Na druhou stranu obsahuje množství nedostatků, které výrazně snižují její kvalitu. Za sebe mohu říct, že tohle bohužel převažuje.