ERIC CLAPTON je bezesporu jednou z nejvýraznějších postav světové hudební scény a jeho životní příběh je natolik fascinující, že si přímo říká o knižní zpracování. Po autobiografii, která u nás vyšla v roce 2010, vychází nyní biografie Erica Claptona s podtitulem Motherless Child z pera Paula Scotta.
Přečetl jsem už řadu rockových biografii a vím, že jejich úvodní kapitoly, které se věnují ranému věku umělců, dokáží leckdy docela nudit. To naštěstí není případ této biografie a knížka hned od začátku zaujme svým poutavým jazykem. Byť jsou kapitoly věnující se Claptonovu dětství pro pochopení jeho života velmi důležité, omezují se na několik stran, během kterých se čtenář dozví o poměrech, ze kterých slavný bluesman pochází, a o důvodech, které měly zásadní vliv na formování jeho hudebního cítění. Nechybí zde ani první experimenty s kytarami různých značek. Další kapitoly se již chronologicky věnují Claptonově hudební dráze. Jak je známo, Ericova kariéra vedla od Yardbirds, přes Bluesbreakers Johna Mayall, Cream až k velmi úspěšné Claptonově sólové kariéře. Všem těmto hudebním etapám slavného kytaristy jsou věnovány samostatné kapitoly, které se podrobně zabývají hudebním děním v jednotlivých kapelách, kterými Clapton postupně procházel. Autor popisuje jak významné koncerty, tak i jednotlivé nahrávky, na kterých se Clapton podílel. Tady bych si však představoval, že bude popis přece jen trošku obšírnější. Je dobře, že v biografii je připomenuto také krátké období super skupiny Blind Faith, které je jinak v kontextu celé Claptonovy tvorby trochu upozaděno. Nemalá část každé z kapitol se věnuje Ericovu soukromí a i když jde často o popis drogových a sexuálních eskapád, nemáte pocit, že jde o bulvár. Spíše tu autor zachycuje vývoj Ericovy osobnosti, který těmito fakty dokládá. Nejvýrazněji se toto projevuje v části, která se věnuje Claptonově sólové kariéře. Zde se čtenář často několik stránek o muzice nedočte ani slovo. Ale z výše popsaného důvodu to nijak nevadí. Další důvod, proč informace z muzikantova soukromí čtenáře neruší, je ten, že autor dokáže přirozeně propojit detaily ze soukromého i z hudebního života a plynule mezi oběma světy přecházet. Vzniká tak unikátní pohled na kytaristovy osudy. Pokud jde o osudy hudební, tak je skvěle popsaná především éra slavných Cream. Velmi zajímavě působí též skutečnost, že autor detailně představuje jednotlivé postavy, které byly v různých etapách pro Claptonův život důležité.
Kniha je opět výborně zpracovaná a vytištěná na kvalitním papíře. Překlad Biancy Bellové jen podtrhuje dobrý celkový dojem z knihy. Jediné, co mi trochu chybí, je ucelená fotopříloha. V knize jsou fotografie pouze před každou kapitolou a vždy jde o jednu více méně ilustrační fotografii. To se mi zdá na takto reprezentativní knihu docela málo. Kniha ale, i přes malý počet fotografií a důraz na kytaristův soukromý život, určitě stojí za přečtení a rozhodně nenudí. Pokud by však v budoucnu vyšla další biografie Erica Claptona, měla by se naopak soutředit více na hudbu, aby fanouškům rozšířila obzory zase o něco dál.
Vydalo nakladatelství 65. pole v edici Klobouk dolů v roce 2016
IBSN: 978-80-87506-68-4