V podstatě ihned poté, co jsem dočetl výbornou aktuální biografii ERICA CLAPTONA, z pera novináře Paula Scotta, jsem ze své knihovny vytáhl starší knihu, kterou napsal sám mistr Clapton. Kniha má jednoduchý, ale všeříkající název „Autobiografie“.
Ačkoliv jsem Claptonovu knihu četl už před několika lety, nepamatoval jsem si jí natolik dobře, abych si obě díla mohl okamžitě srovnat, rozhodl jsem se tedy, že si Autobiografii přečtu znovu. Připadalo mi zajímavé, zkusit obě knihy porovnat. A kdo jiný by měl o svém životě vědět víc, než samotný protagonista. Kapitoly, které popisují Claptonův osobní život, jsou zde popsány s většími detaily a nezřídka jsou doplněny úryvky z kytaristova deníku. Jsou však popsány velmi čtivě a čtenáře nijak nenudí. To mají obě knihy společné. V obou knihách jsou popsány v podstatě stejné historky, přesto v nich čtenář nalezne jisté odlišnosti. Například jeden z jamů mezi Ericem Claptonem a Georgem Harrisonem je v letos vydané biografii podáván, jako přímý hudební souboj o ruku Pattie Boydové (tehdejší ženy George Harrisona), s patřičným dramatickým popisem. Zatímco sám Clapton ho popisuje jako obyčejné přátelské jamování. Osobně bych se přikláněl k méně romantické kytaristově verzi. Takových odlišností v obou knihách čtenář nalezne víc. Nicméně v tom nevidím žádný zásadní problém. Co v „Autobiografii“ postrádám, je trošku větší charakteristika postav a událostí, které ovlivňovaly Ericův hudební i soukromý život. Zdá se mi, že v Claptonově knize je kladen trochu větší důraz na hudební stránku jeho života. Jistým nedostatkem Ericovy biografie je její stáří, a čtenář se tak nedozví o posledních kytaristových nahrávkách, což logicky není autorova chyba. A právě z této skutečnosti může do jisté míry těžit Scottova kniha, protože je o pár let aktuálnější. Jak již bylo naznačeno, obsahově jsou si obě publikace velmi podobné, stejný je i velice čtivý styl obou knih. Při čtení závěrečných kapitol Claptonova díla jsem však měl pocit, že začínám číst červenou knihovnu, což můj pozitivní dojem z knihy trošku pokazilo.
Obě knihy mají kvalitní vazbu a celkové zpracování. Obě také bohužel disponují chudou foto přílohou, i když musím ocenit, že ani jedna z fotografií se neopakuje. Claptonovu „Autobiografii“ z mého pohledu sráží překlad Jiřího Zbořila, který v textu až příliš často používá slova, která jsou ‚po anglicku‘ zakončena apostrofem. V knize jsou např. uváděny tvary moh‘ místo mohl či řek‘ místo řekl.
Obě dvě knihy jsou mimořádně kvalitními díly, které hudební fanoušci jistě ocení. Celkově bych však letos vydanou knihu Paula Scotta hodnotil přece jen o něco lépe.
Vydalo nakladatelství NLN – Nakladatelství Lidové Noviny v roce 2010
IBSN: 80-7106-948-5