Spojení okultismu s hudbou, zejména pak rockovou, je obecně známé. Jde o téma natolik zajímavé, že ani není divu, že se na našem knižním trhu objevila v roce 2014 útlá kniha s názvem „Sezóna čarodějnic, aneb jak okultismus spasil rokenrol“, kterou napsal mně nepříliš známý autor Peter Bebergal.
Knihu jsem si před nějakým časem pořídil v elektronické podobě, k jejímu přečtení jsem se však dostal až nyní. Už její první ‚prolistování‘ odhalilo naprostou absenci obrazové přílohy. Toto zjištění mě nijak nepotěšilo, neboť si myslím, že fotografická příloha do publikací tohoto typu prostě patří. Tím spíš, když se jedná o téma, které je bohatě zdokumentované. Nicméně jsem se nenechal odradit a pustil se do čtení knihy. Vztah obou fenoménů, tedy okultismu a rockové hudby, je zde popsaný chronologicky, od prvních černošských bluesmanů jako byl Robert Johnson, přes kapely typu Black Sabbath a Led Zeppelin, až po současnost reprezentovanou například kapelou Ghost, Madonou či raperem Jayem-Z. Autor popisuje vliv nejrůznějších mágů a okultních spolků na jednotlivé kapely či umělce. Rozhodně nemohu říct, že by to dělal špatně. Problémem však je, že většina informací, které autor předkládá, je obecně známých a dohledatelných v jiných zdrojích. Čtenáře, který se o rockovou hudbu zajímá, tak nepřekvapí třeba popis fascinace Jimmyho Page mágem Alistrem Crowlym, málo překvapivý je také popis vztahu Beatles a Maharishiho. Obecně známé je i to, že ačkoliv Black Sabbath byli označováni za satanisty, ve skutečnosti se satanismu sami děsili. Kniha se tak stává pouze jakýmsi kompilátem těchto historek, a to je celkem škoda. Jednou z mála věcí, která mě překvapila, byl popis okolností vzniku slavného Moogova syntezátoru. Vyvstává však otázka, jestli to není na celou knihu poněkud málo Na druhou stranu si dovedu představit, že pokud knihu dostane do ruky čtenář, respektive posluchač, který se o rockovou muziku intenzivně nezajímá, budou pro něho předkládané informace do jisté míry hodnotné. Je však otázkou kolik takových posluchačů se ke knize dostane.
O absenci obrazové přílohy jsem se zmiňoval již na začátku, je však nutné zmínit, že tištěnou verzi knihy jsem neměl k dispozici, a ta se přeci jen může od elektronické varianty poněkud lišit. Nemohu tedy vyloučit, že v ní obrazová příloha je. Nemohu tvrdit, že kniha nestojí za přečtení, avšak faktem zůstává, že k danému tématu mohl autor přistoupit poněkud lépe. Název knihy totiž čtenáře láká na nevšední téma. Bohužel musím konstatovat, že její obsah mé očekávání zcela nenaplnil.
Vydalo nakladatelství Volvox Globator v edici Evokace
V roce 2014
IBSN: 978-80-7511-080-0 (PDF)