Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 15. 12. 2021
Nakladatelství Daranus uvedlo na předvánoční trh autobiografii Aleše Brichty s všeříkajícím názvem ALEŠ BRICHTA – ZTRÁTY A NÁLEZY. Autory jsou Eva Houšková a Michal Vondrák, kterým zpěvák své vzpomínky nadiktoval.
Kniha je rozčleněna do patnácti tematických kapitol. Krátký úvod ke každé z nich napsala Eva Houšková, která jako letitá Brichtova spolupracovnice má o jeho životě mimořádný přehled. Slavný rocker svým jedinečným syrovým stylem popisuje smutné i veselé zážitky tak, jak se mu vryly do paměti. Sám ovšem upozorňuje, že jde o subjektivní vzpomínky a jiní účastníci si je mohou pamatovat jinak. To však není na škodu, neboť kdo je s některými příhodami obeznámen od jiných vypravěčů, je může porovnat.
Protože Brichtova hudební kariéra je všeobecně známá, je logické, že nejvíce zajímavostí se čtenář dozví v kapitolách, v nichž Aleš vzpomíná na svoje dětství, mládí a pěvecké začátky ve školních kapelách. Troufnu si odhadnout, že většina lidí stejně jako já dosud neznalo jména skupin, ve kterých se budoucí hvězda zkoušela prosadit. Za pozornost však stojí také historky z let, kdy Aleš působil u legendárního Arakainu. Okolnosti Brichtova odchodu z kapely jsou popisovány velmi upřímně a takto otevřeně se je dozvídáme snad poprvé. Mě osobně zaujaly vzpomínky na společné koncerty s ruským armádním souborem Alexandrovci.
Poměrně velký prostor je dán také skládání textů, což vždy byla zpěvákova silná stránka. Pro toho, kdo jeho kariéru sleduje delší dobu, zde není nic překvapivého. Ale pokud někteří čtenáři Alešovu tvorbu detailně neznají, najdou zde poměrně zajímavé informace.
Kniha také hodně popisuje Brichtovy podnikatelské aktivity, které na rozdíl od těch hudebních tolik úspěšné nebyly. Aleš vzpomíná na okolnosti krachu časopisu RockShock i na dobu, kdy provozoval pražský Bum Bar. Jeho vyprávění je sice smutné, ale po nějaké zatrpklosti či zášti v něm není ani stopy. Naopak politiku, které se hudebník jistý čas také věnoval, popisuje publikace pouze okrajově.
Někteří čtenáři se mohou ptát, proč v knize není více rozvedena zpěvákova sólová kariéra. Důvod je prostý: Aleš si na historky spojené s dobou, kdy vystupoval pod svým jménem, moc nepamatuje. Ale několik vzpomínek na tuto životní etapu je ve Ztrátách a nálezech zaznamenáno.
Fotografickou přílohu jako takovou v knize nenajdeme, snímky jsou umístěny přímo v textu a doprovázejí je vysvětlující popisky, což je určitě ku prospěchu věci. Kladné body přináší i skutečnost, že Brichta zveřejnil i rodinné fotografie. Naopak je škoda, že nepoužil žádný barevný snímek, myslím, že by to atraktivitě knihy prospělo. Ale nejspíš i prodražilo její výrobu.
Závěrečnou faktografii sestavil Michal Vondrák a její největší část tvoří soupis nahrávek, na kterých se Aleš Brichta podílel. Aby přehled byl vyčerpávající, bylo by dobré uvést i sestavu, která danou desku natáčela. Osobně jsem postrádal závěrečný jmenný rejstřík, ten by zase usnadnil orientaci v knize.
I přes drobné výhrady je tato biografie kvalitně odvedenou prací bez zásadních chyb, která jistě pod vánočním stromečkem potěší mnohé rockery.