3. 4. 2023 – palác Akropolis, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Tomáš Rozkovec
Publikováno: 11. 4. 2023
Koncerty skupiny PRECEDENS bývají pro posluchače silným zážitkem. Nejinak tomu bylo první dubnové pondělí v paláci Akropolis na pražském Žižkově, kde se v roli předskokana představila zpěvačka a kytaristka MONIKA SONK.
Ke spojení Precedensu s Monikou Sonk došlo víceméně náhodou. Když mu na poslední chvíli před koncertem v Malostranské besedě odpadla předkapela, Monika pohotově zaskočila. Jak se ukázalo, byla to mimořádně šťastná volba. Od té doby hudebnice před Precedensem často koncertuje.
Do Akropole si umělkyně přivedla spoluhráče, tím byl kytarista Tomislav Zvardon. Dvojice ve svém krátkém vystoupení zahrála několik skladeb z Moničina debutového alba Lodivod, které nedávno vyšlo. Nechyběla titulní písnička či Nicota, ve které mi její hlas a styl zpěvu připomínal Zuzanu Navarovou. Díky Zvardonově kytaře dostalo vystoupení pestřejší a hutnější zvuk. Dvě skladby byly zazpívány česko-portugalsky. Jak jsem se dozvěděl, prošla Monika flamencovou průpravou hry na kytaru. Není tedy divu, že obě byly výrazně ovlivněny tímto stylem charakteristickým pro země jižní Evropy. A zpěvačka v nich dala naplno průchod svému pěveckému temperamentu. Čas vyměřený pro Moniku a Tomislava se naplnil a oba protagonisté za velkého potlesku opustili pódium.
Omlazený Precedens v sestavě Daniela Langrová (zpěv), Martin Němec a Pavel Nedoma (klávesy), Karel Vošta (kytara), Zdeněk Imramovský (baskytara) a Tomáš Kašpar (bicí) se na pódiu objevil kolem osmé hodiny. Po úvodním intru se Akropolí rozezněl hit Soumrak bohů, který se od nadšených fanoušků dočkal bouřlivého přijetí. Od obnovení koncertní činnosti Precedensu jsem ho slyšel už po třetí a mohu, říct, že se s každým vystoupení zlepšuje.
Zpěvačka Daniela Langrová po jedné z písní, tuším, že to byla Nemůžu zapomenout, skromně prohlásila, že to ještě nebylo ono. Dovolím si s ní nesouhlasit: nejenže to bylo ono, ani zlepšovat se dle mého názoru není kam. Tak jako když jsem Němcovu partu viděl naposledy, zaujala mě řízná kytara Karla Vošty. Neméně mě nadchnul basák Zdeněk Imramovský, který v Návodu k lítání předvedl perfektní sólo, ale o tom až později. Martin Němec co chvíli přiběhl za některým ze svých spoluhráčů a celý rozjařený napodoboval jeho hru.
Velkým lákadlem byli pozvaní hosté. Byli tři. Nejprve přišel Jan „Sahara“ Hedl, aby zazpíval písničku Vlci. Mohutného aplausu se dočkal duet s Bárou Basikovou Tisíce Jmen. Báře se v tu chvíli v oku zaleskla slza. Protože moje nejoblíbenější deska Precedensu je Věž z písku (1988), měl jsem velkou radost, když jsem se dočkal své velmi oblíbené titulní pecky. Poslední písní, kterou Basiková zazpívala, byla Doba ledová. Bářino prohlášení, že Precedens je kapela, která z ní udělala zpěvačku, vehnalo zase slzy do očí Martinovi Němcovi. Posledním hostem se stal Michal Prokop, který na svou poslední desku Mohlo by to bejt nebe nahrál Němcovu písničku Hoří Notre Dame. Je tedy nasnadě, že ji zazpíval i naživo.
Po přestávce se kapela vrátila ve svém současném složení. Zazněla například skvostná Kristiáne vstávej, pomalejší La La Lá nebo už zmíněná Návod k lítání. Tu Martin ohlásil jako countryovku a všechny upozornil, aby se soustředili na baskytaru. Po malé chvilce vystoupil do popředí Zdeněk Imramovský a předvedl sólo, ze kterého byl celý sál u vytržení.
Desátá hodina, tedy čas, kdy v Akropoli musí všechny koncerty končit, se rychle blížila. Skvělý večer, který natáčela Česká televize, vyvrcholil při skladbě Větrný mlýny. Jediným přídavkem se stala opakovaná Berlínská zeď.
Koncert s názvem Precedens 40+ představil Němcovu partu ve výborné formě a dokázal, že má českým fanouškům ještě co nabídnout.
Celá fotogalerie: