9. 4. 2022 – Kulturní dům, Třemošnice
Text: Luboš Hnát
Foto: Polatka (archiv skupiny Brutus)
Publikováno: 20. 4. 2022
Kořeny skupiny BRUTUS sahají až do roku 1966. Od té doby neúnavně objíždí, byť pod různými názvy, tancovačkové sály i klubová pódia po celé České republice. Druhou dubnovou sobotu zavítala se svým čtyřhodinovým programem do východočeské Třemošnice a přesvědčila se, že ačkoli zde již hodně let nevystupovala, má zde stále velké množství příznivců.
Kapela má poměrně variabilní obsazení. V místním kulturním domě se objevila v sestavě: Pavel Fišar (bicí), Vladimír Hasal (zpěv), Milan Křížanovský (basová kytara, zpěv), František Matějovský (saxofon), Jan Prokop (zpěv), Václav Trlica (kytara) a hlavně nepřehlédnutelný Saša Pleska (zpěv, klávesy, foukací harmonika).
Poprvé Brutusáci hrábli do strun krátce po deváté hodině, současně s tím se začal zaplňovat taneční prostor, který je v Třemošnici dost velký, ale po chvilce na něm nebylo k hnutí. Poměrně brzy zazněl jeden z největších hitů Hej kámo. Kapela nedopřála oddechu sobě ani fanouškům a sázela jednu písničku za druhou, koncert tak ubíhal bez zbytečných prostojů. Na druhou stranu chyběla jakákoliv komunikace s publikem, což je škoda. Osobně jsem postrádal Pleskovy fórky, kterými dříve dodával vystoupením Brutusu pohodový ráz.
Někdo by si mohl lámat hlavu nad tím, co vlastně Brutus hrají za styl. Na Wikipedii je u kapely uvedeno hned několik různých žánrů. Oni sami říkají, že hrají pravý bigbít, já osobně jsem nejvíce slyšel rokenrol s častými prvky blues a letmými náznaky country.
Kapela své příznivce zásobovala peckami jako Dej mi pusu, Gorila, Dej se políbit a dalšími. Bylo však vidět, že dvouhodinový maratón mnohé unavil, neboť v některých chvílích taneční parket velmi prořídl, aby se poté, co lidé nabrali čerstvé síly, znovu zaplnil.
Zvuk ve Třemošnici bývá vždy na perfektní úrovni a nejinak tomu bylo i tentokrát. Je to dáno jednak šikovností obsluhy mixážního pultu, ale i povedenou architekturou místního kulturního domu. Hrát dvě hodiny v kuse je mimořádný výkon. Není tedy divu, že i kapela se potřebovala občerstvit, proto její vystoupení předělila asi třicetiminutová přestávka.
Druhá polovina měla stejně jako ta předchozí bouřivou atmosféru. Na jejím začátku se obecenstvo opět nahrnulo na plac, aby si za veselého křepčení mohlo opět vychutnat své oblíbené kousky. Namátkou jmenujme songy Dlažební kostka, Hospody, hospody a restaurace, Somráci, westernovku s lehce dvojsmyslným textem Ji-py-je, klasický rokenrol Indickej čaj či Opijem se. Kapela, respektive její lídr Saša Pleska tentokrát o něco více komunikoval s publikem, ale stále šlo o slabý odvar jeho někdejší aktivity. Jinak se ráz vystoupení neměnil, pivo teklo proudem a místní fanoušci se při hudební produkci výborně bavili.
Zábava skončila dlouho po půlnoci. Na tvářích všech zúčastněných se dala vyčíst spokojenost. Je škoda, že se podobné akce nekonají ve Třemošnici častěji, místní by si je určitě zasloužili.