16. 6. 2022 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Vladimír Baudis
Publikováno: 27. 6. 2022
LILI MARLENE a PRECEDENS jsou kapely, jejichž vůdčí osobou je všestranný umělec MARTIN NĚMEC. Na společném koncertě v Malostranské besedě obě skupiny oslavily kulatá výročí, jejich lídr narozeniny a fanoušci si užívali návratu Precedensu na pódia. Důvodů k radosti bylo tedy víc než dost.
Jako první se na pódiu objevila Lili Marlene, to bylo krátce před třičtvrtě na devět. Kapela poprvé vystoupila se dvěma kytaristy, Janem Šobrem a Jakubem Červinkou. Kromě nich jsou v sestavě: Radek Doležal (bicí), Petr Kohut (basová kytara), Míra Barabáš (trubka, zpěv), Dáša Součková (zpěv), Pavel Nedoma (klávesy) a samozřejmě Martin Němec (klávesy, zpěv). V jedné písni hostoval Lumír Tuček, leč nepředbíhejme.
Jak se dalo očekávat, Lili Marlene sestavili playlist ze svých největších hitů. Jeden z nich, Žena ze stínadel, zazněl hned v úvodu koncertu. Na pódiu se hned od prvních minut rozhostila výborná nálada, která se vzápětí přenesla na stojící publikum.
Kapele to nejen skvělo šlapalo, ale bylo znát, že mezi nimi funguje i pověstná chemie. A tak se muzikanti vzájemně popichovali a dělali různé vtípky. Jeden z nich si nedopustili Dáša s Kubou: když Martin ohlásil píseň od Petra Skoumala, začali ti dva okamžitě notovat úryvek z dětské Když jde malý bobr spát. Ten, kdo na koncerty Lili Marlene občas chodí, ovšem věděl, že přijde jedna z temnějších „skoumalovek“ Zvolna.
Dáša Součková je zpěvačka s démonickým hlasem, když k tomu občas přidala démonický pohled, byl jsem uhranut. A myslím, že nejen já. Oba kytaristé jsou velice talentovaní a spravedlivě se střídali v sólech. Netroufnu si hodnotit, kdo z nich je lepší, famózní byli ten večer oba. Perfektní byla také rytmika a pominout nelze ani vzadu stojícího trumpetistu Míru Barabáše, který se občas vydal na výlet k mikrofonu, aby svými vokálními party podpořil Dášu.
Mou oblíbenou 120 dní si přišel zazpívat Lumír Tuček, ač to pro Martina Němce byl jeden z vrcholů koncertu, mně je bližší původní Barabášovo podání, kterého jsem se dočkal v přídavku a náramně si ho užil. Mezi písněmi nechyběly Berlínská zeď nebo Vrány a havrani, do kterých se vloudila drobná chybka všichni ji přešli se shovívavým úsměvem, i to byl důkaz pozitivní energie, která v příjemně zaplněné Malostranské besedě panovala.
Došlo i na gratulaci, při které se na malou chvíli obě skupiny na pódiu setkaly. Že šlo o pohled na rozzářené tváře, snad ani není třeba dodávat. Vystoupení gradovalo, jestli poslední písničkou byla už zmíněná Vrány a havrani, nebo nějaká jiná si, nemohu vzpomenout. Každopádně po ní nastal ohlušující aplaus, který přivolal Lili Marlene zpět. Ta zopakovala 120 dní a Berlínskou zeď.
Po krátké přestavbě pódia se všichni dočkali nové sestavy Precedensu. Kromě dvou základních pilířů Martina Němce a Pavla Nedomy (oba klávesy) v ní jsou: Daniela Langrová (zpěv), Karel Vošta (kytara), Zdeněk Imramovský (basová kytara) a Tomáš Kašpar (bicí).
Formace svoji premiéru odstartovala velkým hitem Soumrak bohů. Hned bylo zřejmé, že Daniela Langrová je mimořádně nadaná a originální zpěvačka a všichni noví členové jsou velmi zdatní instrumentalisté. Zvuk byl od začátku večera výborný: u Lili Marlene byly zvýrazněné kytary, v případě Precedensu to podle očekávání byly klávesy.
Skvostně byla podaná Hoří Notre-Dame, která byla sice původně napsána pro Lili Marlene, ve svém repertoáru ji však mají obě Němcovy party. O tom, že jde o silnou písničku, svědčí i fakt, že ji na album Mohlo by to bejt nebe (2021) zařadil Michal Prokop.
Ale vraťme se k samotnému Precedensu. Šlapal jako hodinky, což si užívala jak samotná kapela, tak fanoušci, kteří své nadšení dávali najevo zejména ve chvílích, kdy zazněl nějaký velký hit jako třeba Dívčí válka nebo Doba ledová. Z o něco mladších písniček jsem poznal Návod k lítání či Marii Bladovou.
Naopak jsem neobjevil žádnou úplnou novinku, což ale neznamená, že ji kapela nezahrála. Vše má svůj konec, měl ho i koncert Precedensu. Samozřejmě došlo i na dva přídavky. Prvním byl Soumrak bohů a na druhý už si nevzpomínám. Byl jsem v euforii, a kdo by si v takovém stavu pamatoval úplně vše?
Celá fotogalerie: