4. 10. 2022 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Tomáš Rozkovec
Publikováno: 17. 10. 2022
Rovných čtyřicet let uplynulo od založení letos skupiny PRECEDENS. Toto výročí oslavila kapela koncertem v pražské Malostranské besedě, jako host zde vystoupila méně známá písničkářka, která si říká MONIKA SONK.
Lídr Precedensu Martin Němec uvedl zpěvačku na pódium několik minut po půl deváté. Ta po krátkém úvodu spustila písničku Lodivod. Okamžitě mě zaujal její nádherně čistý hlas, navíc mi blesklo hlavou, že Moniččin projev připomíná Zuzanu Navarovou ‒ ještě více slyšet to bylo ve druhém songu Nicota. Mezi jednotlivými písněmi hudebnice bavila obecenstvo vtipnými průpovídkami a mini příběhy, které se k jednotlivým skladbám vázaly. V průběhu svého vystoupení umělkyně bezděky svůj styl označila jako jazz folk. Uvědomil jsem si, že je naprosto přesné – jazzový zpěv a folková kytara, tahle kombinace fungovala naprosto báječně.
Monika projevila také své jazykové nadání, když několik písní zazpívala česko-portugalsky. Většinou to bylo, tak že jednu sloku podala v portugalštině a další přeložila do naší mateřštiny – zajímavý nápad, proč ne. Koncert rozhodně nenudil. Čas vyměřený pro její vystoupení však uběhl jako voda. Publikum umělkyni po zásluze odměnilo bouřlivým potleskem.
Asi po dvacetiminutové přestávce se na scéně objevila kapela Precedens. Nejnovější sestavu i střípky z historie této kultovní party si můžete přečíst v obsáhlém rozhovoru s Martinem Němcem, který na Rockovém světě nedávno vyšel, pojďme tedy rovnou k dění na pódiu.
Precedens své vystoupení zahájil notoricky známým hitem Soumrak bohů. Vzápětí se rozezněl Malostranskou besedou obrovský potlesk a rozhodně to nemělo být naposledy. Oproti koncertu, který se na stejném místě odehrál v červnu, působila jistěji a sehraněji. Tím rozhodně neříkám, že by její letní výkon byl špatný, ale tehdy spolu stáli na pódiu poprvé.
Od samého začátku mě zaujala řízná kytara Karla Vošty, která společně s klávesami Martina Němce a Pavla Nedomy celému soundu dominovala. Výborný výkon podala i rytmická dvojice (Zdeněk Imramovský a Tomáš Kašpar) a do všeho skvěle zapadl bezchybný vokál Daniely Langrové, která se zdatně popasovala s písněmi, které byly psány pro její předchůdkyně: Dívčí válka, Doba Ledová (Bára Basiková) či Hoří Notre-Dame, Návod k lítání (Iva Marešová). Zpěvačce skvěle seděla také Berlínská zeď. Fanoušci na tyhle osvědčené fláky vřele reagovali, což kapelu nabíjelo pozitivní energií. Nejvíc patrné to bylo na Martinu Němcovi, který sršel humorem.
Ale nehrály se jen starší skladby, zaznělo i několik novinek jako třeba Údolí bez králů, která má, jak je u Martina Němce zvykem, skvělý, ale temnější text. I na ni reagovalo publikum vřele. Vše podpořil skvělý zvuk. Čas ubíhal rychle, ani se nechtělo věřit, že se vystoupení nachýlilo ke svému závěru. Zbyl tedy prostor už pouze na přídavek: obsahoval dvě položky: Berlínskou zeď, a pokud si dobře vzpomínám Návod k lítání.
Většina návštěvníků odcházela spokojena nejen proto, že se koncert velmi vydařil, ale i proto, že se Martinu Němcovi podařilo vlít Precedensu do žil novou energii. Kapela je v současné sestavě lepší než kdy dřív.
Celá fotogalerie: