Komorní koncert Lenky Nové

15. 9. 2022, Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Archiv Malostranské besedy
Publikováno: 20. 9. 2022

Za doprovodu kytaristy Josefa Štěpánka a pianisty Mikuláše Kopeckého vystoupila zpěvačka LENKA NOVÁ v Malostranské besedě na komorním koncertě nazvaném podle jejího zatím posledního alba Dopisy.

Večer zahájil půlhodinovým vystoupením písničkář Štěpán Klouček, kterého pět minut po půl deváté uvedla Lenka na pódium. Štěpán si připravil šest písní, čtyři z nich byly coververze, byť ve dvou případech s českými texty Kláry Suchánkové. Přiznám se, že doposud jsem o Kloučkově existenci neměl ani tušení. Ten mě zaujal svým příjemným zpěvem a prezentoval se také jako solidní kytarista. Vadilo mi však, že v převzatých skladbách často zněly předtočené vícehlasy, což ubíralo na autenticitě jeho projevu.

Po krátké přestávce se na scéně objevilo ústřední trio. Lenka Nová do Malostranské besedy přivezla repertoár složený z těch nejlepších písní své kariéry. Důraz byl samozřejmě kladen na již zmíněnou desku Dopisy (2020), kterou jsem až dosud měl ve stínu předchozí Čtyřicítky (2016). Když jsem se ale zaposlouchal do textů písní Do písku, Mému mladšímu já nebo Adresa: nebe a koneckonců i slovensky zpívané Listy, které se na Dopisech nacházejí, nemohl jsem neocenit jejich kvality.

Místní sál byl zaplněn asi ze tří čtvrtin.  Publikum si vychutnávalo Lenčin nezaměnitelný sametový alt, který doslova a do písmene hladil po duši. Zpěvačka nezapomínala ani na písníčky z ostatních svých desek včetně mé velmi oblíbené Čtyřicítky. Z ní, pokud jsem dobře počítal, zaznělo pět skladeb včetně snad nejzásadnější trojice: Mámo, Už se kácí v našem lese a Postrádám.

Už několik dní před koncertem zpěvačka na svém facebooku avizovala premiéru nové písně. Jmenovala se Podzimní a jde o zhudebněnou báseň Václava Hraběte, zbývá dodat, že hudbu složil Petr Ostrouchov. Pokud jde o ochutnávku nového alba, které Lenka začíná připravovat, máme se na co těšit.

K vrcholům koncertu patřila skladba autorů Filipa Klineckého a Michala Horáčka Staré rány, která vyšla na Horáčkově desce Český kalendář (2013). Ze stejné nahrávky pochází i Svatojánská noc. Oba doprovázející muzikanti dostali v průběhu večera několikrát prostor pro svá sóla, která posluchači po zásluze odměnili potleskem. Chybět nemohla ani rozverná Z deště pod okap, při níž koncert gradoval.

Do přídavku si Lenka se svými spoluhráči připravila dvě písničky. Nejdříve se rozezněla melancholická Poslední noc. Druhou, o poznání veselejší, jsem neznal, a jelikož zpěvačka neuvedla její název, zůstává mi tahle věcička stále utajena.

Koncert Lenky Nové splnil veškerá má očekávání, tedy: poslechnout si zase jednou klidnější muziku s bravurními texty. Domů jsem proto odcházel velmi spokojen.