4. 2. 2022 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Eva Váňová Fišerová
Publikováno: 11. 2. 2022
Domovskou scénou pražské folkrockové party BÍLÁ NEMOC je Malostranská beseda, kde skupina po celý rok s různými přestávkami vystupuje. Tentokrát se sem vrátila po třítýdenní pauze, aby jako vždy svou pohodovou muzikou nadchla přítomné publikum.
Kapela soustředěná okolo zpěváka Zdeňka Hříbala, ale ne… nebudu už po několikáté psát sestavu, která je po mnoho let neměnná. Přečíst si jí můžete například zde. Raději se soustředím na dění na pódiu i pod ním.
Jednou z věcí, které mě na Bílé nemoci baví, je skutečnost, že nikdy nemají stejný setlist. Jasně, vždy jsou na něm osvědčené kousky jako Beseda, Červenec, Vlci a mnohé další, jenže pokaždé jsou zahrány v jiném pořadí. Tentokrát koncert odpálil Noční divadelní kus a navázal na něj méně známý Tichý společník z desky Hodiny v nás (1992), tam se ovšem jmenuje Tichý host.
Bývá zvykem, že sál je při koncertech Bílé nemoci uzpůsoben k sezení i stání, aby si na své přišla i tancechtivá část obecenstva. Většinou se prostor pod pódiem začne zaplňovat, až když se vystoupení chýlí k závěru. Tentokrát se tak stalo už v první půli, což již beztak dobře naladěným muzikantům vlilo ještě více energie do žil.
Na začátku panovaly obavy z nízké návštěvnosti. I když hlediště mohlo být více zaplněno, nejčernější scénář se naštěstí nepotvrdil a ti, kdož si do Malostranské besedy našli cestu, vytvořili kapele příjemnou atmosféru. A ta je na oplátku skvostně bavila. Tohoto úkolu se tentokrát s chutí zhostil kytarista Jiří Tvrdík, který co chvíli zahrál motiv ze Smoke On The Water, čímž si vysloužil zpěvákovy uštěpačné poznámky. Saxofonista Vladimír „Boryš“ Secký kromě skvělé hry přidával svoje obvyklé pohybové kreace a po celý koncert rozdával úsměvy na všechny strany.
Po přestávce přišla na řadu další porce léty prověřených hitů. Mou favoritkou je bigbítová vypalovačka Chci ženskou jako jsi ty, která je z alba …v tichu mezi slovy… (2019). Na stejné desce se nachází i výrazně rytmická Jameson. Countryovou náladu navodila starší Jupijjajé.
Vydařený večer vrcholil při krásné Mohlo se stát, obohacené o tradiční představovačku. Také tenhle kousek patří k mým velice oblíbeným: Kdo ho nezná, ať si pustí již jednou vzpomínanou desku Hodiny v nás, na které je zaznamenána studiová verze.
Poté, co dozněly poslední tóny, se kapela na malou chvíli odebrala do zákulisí, aby po neutuchajícím potlesku přidala dvě skladby. Šlo o písničky Dětské šaty a Solnej sloup, které mají čeští rockeři zapsány hluboko ve svých srdcích v podání Petra Kalandry.