28. 6. 2021 – Loď Kamina, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Honza Grünwald
Publikováno: 7. 7. 2021
Svůj první pokoronavirový koncert má za sebou také ženská heavyrocková parta THE AGONY. Odehrála ho na lodi Kamina kotvící na pražském Dvořákově nábřeží na dohled budovy ministerstva průmyslu a obchodu.
Po několika změnách na bubenickém postu se sestava kapely ustálila na: Nikola „Niky“ Kandoussi (zpěv, kytara), Tereza „Terka“ Pšenčíková (kytara), Kateřina „Kejtý Skejtý“ Sýkorová (basová kytara, zpěv) a Martina „Kajda“ Balcarová (bicí). V tomto obsazení skupina vydala dvě dlouhohrající desky Dirty And Dangerous (2015), 689 (2018) a EP: Eclectic (2020).
Je logické, že repertoár se skládal z písniček, které jsou zaznamenány na těchto nahrávkách. Nemohly chybět nejstarší Dirty And Dangerous, Impossoble či T.W.S., která byla v době svého vzniku známá pod nezkráceným názvem The Whore Song. Mimochodem je to dodnes zatím největší hit The Agony.
V úvodu koncertu se mi příliš nepozdával zvuk, ten se pronikavě zlepšil, až když se za mixážní pult postavil David „Alfik“ Dewetter, který začátek vystoupení kvůli jiným pracovním povinnostem nestihl. Od té chvíle si všichni mohli vychutnávat brilantní sóla Terky Pšenčíkové, vynikla také perfektní souhra basy a bicích. Obzvláště bubenice Kajda podávala výborný výkon, dost možná nejlepší, který jsem od ní dosud slyšel.
Nevelký prostor v podpalubí lodi Kamina byl zaplněn asi z poloviny a podle mého odhadu se v něm nacházelo asi padesát fanoušků, kteří si mohli poslechnout také novější skladby jako: Midnight Destruction, Loverboy (Psycho) či Prague City.
Viděl jsem The Agony již mnohokrát a vždy jsem obdivoval neuvěřitelnou energii, která doslova prýštila z pódia, ale tentokrát jsem ji přes skvělé individuální výkony postrádal. Na vině bylo nejspíš nesnesitelné horko, které na lodi panovalo, takže některé přítomné včetně mě dost utlumilo. Našla se ovšem i jiná skupina fanoušků, která pod pódiem vesele křepčila.
Je trochu škoda, že z playlistu vypadlo Kajdino sólo na bicí, které vždy bylo ozdobou vystoupení kapely. Na druhou stranu je třeba mít na zřeteli, že bylo nezbytné udělat prostor pro nejnovější písně jako Say Hey, Comin‘, Marry Goes Around či Annie.
Téměř dvouhodinový koncert, který zahrnoval obligátní občerstvovací přestávku, se chýlil ke konci, takže zbyl čas na přídavkové Impossible a Let’s Get Spades, o níž zasvěcení vědí, že jde o předělávku Ace Of Spades od Mötorhead.
Ačkoliv mě tentokrát koncert skupiny The Agony nestrhl tak jako jindy, není to rozhodně důvod přestat jí fandit. Naopak mám o to větší motivaci zajít si na její další vystoupení a přesvědčit se o jejích nesporných kvalitách.