15. 11. 2021 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Martin Šmíd
Publikováno: 24. 11. 2021
Listopadový koncert LILI MARLENE v Malostranské besedě sliboval nevšední zážitek, který také, jak se později ukázalo, přinesl. Až vyjde na stříbrném kotoučku, budou si ho fanoušci moci poslechnout. Byl z něho totiž pořízen zvukový záznam. Navíc zde měla premiéru nová píseň Chtěla bych být pes.
Pravidelní čtenáři našeho webu nejspíš vědí, že Lili Marlene je skupina, kterou vede lídr novoromantické legendy Precedens Martin Němec (klávesy, zpěv). Sestavu kapely doplňují: Dáša Součková (zpěv), Míra Barabáš (trubka, zpěv), Pavel Nedoma (klávesy) Petr Kohout (baskytara), Radek Doležal (bicí) a Jan Šobr (kytara) – toho z důvodu nemoci zastoupil Jakub Červinka, který jinak působí ve skupině Sto zvířat a jako stálý záskok se objevuje u 5P Luboše Pospíšila, tam ovšem střídá kytaru s baskytarou.
Potemnělé intro se začalo Malostranskou besedou rozléhat několik minut po půl deváté a o malou chvíli později se na pódiu objevila celá Němcova parta. Zkraje koncertu zazněla pecka Žena ze stínadel z prvotiny Lili Marlene Tango Desolato (2008). Dáša Součková v ní dokázala, že je nejen skvělá zpěvačka, ale výborně ovládá také hru na tahací harmoniku.
Od prvních chvil upoutal mou pozornost Kuba Červinka, byl jsem totiž zvědav, jak se popasuje s tvorbou, kterou se Lili Marlene prezentují a která je na úplně opačném pólu rockového spektra než Sto zvířat nebo 5P. Mohu rovnou prozradit, že do sestavy zapadl skvěle a jeho výkon byl dechberoucí.
Skupina sází převážně na svou autorskou tvorbu, a je to dobře. Nevyhýbá se však ani předělávkám, jednou z nich je Skoumalova Zvolna, která expresivnímu altu Dáši Součkové výborně sedí. Zpěvaččin hlas však disponuje mnoha rejstříky, což dokazuje v „lidovce“ Znám já v horách domek bílý nebo v německy zpívaném šansonu Lili Marlene. Již zmíněné novince Chtěla bych být pes se dostalo nadšeného ohlasu a vřelého přijetí.
Nejsem si úplně jist, zda za předělávky mohu označit písně od Precedensu, každopádně ten večer zazněly dvě: V první půli to byla skvostná Berlínská zeď, kterou na album Drž hudbu! (2002) nazpíval Petr Kolář. Později koncert ozdobila ještě o dost starší Dívka a smrt. Při ní Martin Němec odhalil v publiku „ukrytou“ Báru Basikovou. Je škoda, že se Bára neobjevila také na pódiu. Myslím, že by to mohlo být zajímavé zpestření záznamu. Zvuk byl v Besedě na dobré úrovni už od začátku, jen jsem se v první polovině nemohl zbavit dojmu, že by zpěv mohl být o něco hlasitější. Nicméně ve druhé části večera už bylo vše v naprostém pořádku.
Nadšené obecenstvo si tak mohlo užívat původních skladeb jako Vrány a havrani nebo výborný duet Zapomeň na Benátky. Zpěvaččiným partnerem v ní byl trumpetista Míra Barabáš. Bouřlivá atmosféra gradovala při „ďábelské“ jízdě Inferno. Nechyběla ani perfektní Hoří Notre-Dame, kterou letos na své album Mohlo by to bejt nebe nahrál Michal Prokop. Já však preferuji původní verzi Lili Marlene. V repertoáru jsem tentokrát postrádal ponurou 120 dní, jejíž text mě pokaždé fascinuje.
Dvě hodiny trvající koncert zakončila trojice přídavkových písní – všechny již byly opakované: Chtěla bych být pes, Berlínská zeď a Zapomeň na Benátky. Poté už se sálem začal rozléhat mohutný aplaus, jak se na správný živák sluší a patří.
Myslím, že nejsem sám, kdo se již teď těší, až koncert vyjde na cédéčku a bude si moct připomenout výborný zážitek z Malostranské besedy.