17. 6. 2021 – Loď Kamina, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Dušan Dostál
Publikováno: 25. 6. 2021
Koncerty se zase začínají utěšeně pořádat, a tak se občas stane stejně jako před pandemií, že člověk neví, který si má vybrat. Ve čtvrtek 17. 6. jsem po delším uvažování zvolil ten, který se uskutečnil na hudební lodi Kamina, která se ze svého dřívějšího kotviště na pražském Smíchově přesunula více do centra: nyní jí hudební příznivci najdou na Dvořákově nábřeží. Vystoupila zde pražská folkrocková partička ALFIK&KRUPPESSEN, která si jako hosta pozvala skupinu PETYŠA.
Koncert krátce po půl deváté odstartovala branická punkfolková kapela Petyša, která na první pohled zaujme tím, že místo baskytary používá kontrabas. Hraje na něj Jan Duda. Ostatními členy jsou: Majda (kytara, zpěv, kazoo), Radza (kytara) a Vochomůrka (bicí).
Skupinu si do podpalubí přišlo poslechnout jen několik fanoušků. Petyša jim zahrála několik svých autorských písniček. Je škoda, že Hoza Duda, který nejčastěji promlouval k obecenstvu, skladby nijak nepředstavoval a omezil se na pouhé „Tahle písnička je starší a tahle novější“, případně „teď uslyšíte kazoo“. Komunikace s publikem není tedy příliš silnou stránkou kapely. Bohužel mě příliš nezaujala ani jejich muzika, a tak jediným zajímavým momentem byla chvíle, kdy si basák při hře vylezl na svůj nástroj a začal na něm „tancovat“.
Přibližně o tři čtvrtě hodiny později začala své vystoupení skupina Alfik&KruppEssen, která již několik let hraje v sestavě: David „Alfik“ Dewetter (zpěv, akustická kytara), Jan Krupička (klávesy, zpěv), Matěj Kramarovič (kytara), Jakub Kramarovič (baskytara) a Martina „Kajda“ Balcarová (bicí).
Nejprve skupina zahrála dvě starší písničky Jeřabiny a Beseda, pod oběma je podepsán Alfik. Velmi mě zaujala novinka Bože chraň s výborným textem Michala Bulíře. Tahle skladba dala tušit, že kapela „zvážněla“ a od popěvků typu Vodníci, které hrávala dříve, přešla k závažnějším tématům. Řekl bych, že jí to velmi prospělo.
Kytarista Matěj Kramarovič měl ten večer důvod k radosti, neboť na konzervatoři složil maturitu a stal se z něho studovaný muzikant. Pro tuhle příležitost si Alfik&KruppEssen připravili dvě instrumentální předělávky: nejdřív to byla Remarkable Human od Nicka Jonhntona a potom Glasgow Kiss od Johna Petrucciho. Matěj v obou předvedl, že je kytarista par excellence.
Když se na pódium vrátil zpěvák, začala kapela opět lovit v domácích vodách a zahrála Hlasovu Dostal jsem lampu. Na již zemřelého textaře Františka Stralczynského si skupina vzpomněla v jím otextované písni Černá ovec.
Hodiny ubíhaly tak rychle, že si nikdo nevšiml, že už je čas pouze na dvě písničky a není prostor ani na přídavek. Takže zazněly pouze Utekla mi žena a Poslední.
Alfik&KruppEssen se tedy na pódia vrátili vážnější, tvrdší, vyzrálejší a o moc lepší.