Energit

18. 7. 2020 – Holubov
Text: Luboš Hnát
Foto: Alena Prokopová
Publikováno: 27. 7. 2020

V malebné jihočeské vísce Krasetín se nachází hostinec U Kuchařů, kde si už několik letních sezón dávají dostaveníčko mnohé hvězdy naší folkové a rockové scény, aby zde pod širým nebem předvedly místnímu publiku svůj um. Tentokrát tu měl zahrát bluesrockový ENERGIT.

Už od rána počasí open air koncertu vůbec nepřálo, proto bylo vystoupení na poslední chvíli přesunuto do dva kilometry vzdáleného sálu v Holubově. I když z toho nikdo neměl moc velkou radost, nakonec se to ukázalo jako prozíravé řešení.

Začátek byl netradičně naplánován už na osmnáctou hodinu a i přes výše popsaný problém bylo zpoždění jen minimální.

Tak jako na všech koncertech jako první zazněla předělávka I Don’t Need No Doctor. Většinu repertoáru ale tvoří písničky z desky Time’s Arrow (2017). Na ní se ovšem nachází i fláky ze sedmdesátých let jako Blue Dance či Freedom, ta ovšem v průběhu let prošla určitým hudebním vývojem. Zatímco v originální verzi jí dominuje „houpavý“ rytmus, dnes zní tahle pecka o poznání tvrději a rockověji. Zpěvák Jan Holeček mi k tomu kdysi řekl: „Já mám právě rád, když skladba žije svým životem. Nechci zpívat pořád stejně.“

O výkonech Energitu jsem toho nejen já napsal už hodně, také v Holubově to kapele šlapalo přímo famózně a diváci, byť jich místním sále mohlo být o něco víc, si její hudbu dosyta užívali. Tradičně perfektními sóly se prezentoval kytarista Luboš Andršt, typická basa Vladimíra „Gumy“ Kulhánka a úderné bicí Jiřího „Zelího“ Zelenky dodávaly hudbě patřičnou rockovou tvrdost. Vše doplňovaly výborné hammondky a jako vždy bezchybný vokál Honzy Holečka.

Jak je v posledních letech obvyklé, předělila i jihočeský koncert krátká přestávka. Do jeho druhé části nastoupila kapela, věrna svému názvu, se stejnou energií jako do té první. Přestože na místo nedorazila ani stovka fanoušků, bouřlivá atmosféra tomu neodpovídala. Jestliže v úvodní polovině byla největší peckou Freedom, tentokrát to byla Noc je můj den z roku 1968.

Přídavek byl opět vyhrazen coververzím, nejprve zazněla stounovská Jumpin‘ Jack Flash a po neutuchajícím potlesku ještě Crossroads.