2. 7. 2020 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Eva Váňová Fišerová
Publikováno: 9. 7. 2020
Ve většině z nás obzvláště v dnešní době vyvolává slovo nemoc nepříjemné pocity. Vím však o jedné výjimce, kdy má opačné účinky. Stává se to při koncertech pražské folkrockové partičky BÍLÁ NEMOC, která se na začátku léta vrátila po půlroční pauze do Malostranské besedy.
Snad na žádném jejím vystoupení jsem nezaznamenal, že by byl stejný playlist. To je určitě dobře, neboť fanoušci jsou pokaždé překvapeni, co právě zazní. Tentokrát večer otevřela „countryovka“ Jupijajé, na ní bezprostředně svým reggae rytmem navázala Dneska mi nebude fajn.
Z pódia se jako vždy kromě výborné muziky valila také pohodová nálada, které se zákonitě přelévala do publika, jež hned od začátku zaplnilo prostor u pódia. Takže se brzy začalo tančit, skákat a jásat. Ukažte mi kapelu, pro kterou tohle není živá voda.
Pokud se nepletu, tak až na jednu písničku byla v průběhu večera přehrána celá aktuální deska … v tichu mezi slovy … (2019). Není se co divit, protože jde o velmi příjemné album. A tak všechny potěšily například hitovky Krabičky či Poslední den. Dostalo se však i na starší kousky Beseda či Červenec.
O pohybovou show se v Bílé nemoci většinou stará saxofonista Vladimír „Boryš“ Secký, ten sice tentokrát omezil svoje obvyklé tanečky na minimum, hrál však stejně skvěle jako vždycky. Což ostatně platilo pro celou skupinu.
Koncert byl jako vždy rozdělen do dvou polovin, po přestávce se Hříbalova družina vrátila se stejnou energií jako před ní. Teď do publika nahrnula fláky jako Chci ženskou, jako jsi ty s ostrým kytarovým riffem Jiřího Tvrdíka. Mimochodem, výborný text k ní napsala Radůza. Zazněla také Jako Kerouac a mnohé další. Ze starších písní jsme si mohli poslechnout třeba Špičky máš vzhůru nebo Vlci.
Člověk se ani nenadál a přiblížil se závěr téměř dvě hodiny trvajícího koncertu. Poslední písní je již tradičně Mohlo se stát, během níž zpěvák představil celou kapelu: Petr Krejčí (bicí), Ivan Němec (baskytara), Milan Martínek (akustická kytara), Jiří Tvrdík (kytara), Vladimír „Boryš“ Secký (saxofon) a samozřejmě Zdeněk Hříbal (zpěv).
V přídavku ještě zazněly tři písničky, jež mi bohužel nebyly povědomé.