23. 5. 2019 – Klub Vagon, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Jiří Šimák
Publikováno: 29. 5. 2019
Zhruba před třemi měsíci jsem objevil českobudějovickou partu SMUTNÝ KAREL a do reportu z jejího koncertu jsem napsal, že téměř nevyjíždí za hranice Jihočeského kraje. Kdo mohl tehdy tušit, že za poměrně krátkou dobu zavítá skupina do Prahy, konkrétně do klubu Vagon na Národní třídě.
Úvod koncertu byl poznamenán technickými problémy, když po první písničce praskla bubeníkovi pružina u šlapky a oprava si vynutila neplánovanou pauzu. Hned po ní zazněla písnička Silver Shadow a kapela rozjela svou energickou show, přesně jak si to pamatuji z jejich únorového vystoupení v Českých Budějovicích. Obavy z toho, že pražský klub bude zet prázdnotou, se naštěstí nenaplnily. Je však pravda, že návštěva nebyla tak velká, jako když Smutný Karel hraje na domácí půdě.
Fanoušci skvěle reagovali na hitovku Whipping Post, kterou svého času hrával Frank Zappa nebo The Allman Brothers Band. Podle slov klávesáka Edy Hájka je Smutný Karel asi jediný, kdo ji v Čechách hraje. Trochu bych s jeho tvrzením polemizoval, neboť jsem skladbu několikrát slyšel i v podání jiných klubových partiček. Ale ono na tom tolik nesejde: rozhodující je, že si publikum pecku užilo.
Netradičně vyzněla skladba The Weight od kanadské skupiny The Band, kterou u nás proslavil Petr Kalandra, který ji hrával pod názvem Břímě. Českobudějovičtí rockeři se písničky ujali po svém. Tři z pěti slok odzpívali anglicky a ty zbývající opatřili českým textem, který se sice tomu Kalandrovu trochu podobal, ale doslovně jej nekopíroval. Ještě před pauzou kapela zalovila i ve svém vlastním repertoáru a vybrala z něj píseň Starej mrtvej vrabec.
Krátká přestávka jako by polila fanoušky živou vodou a ti daleko více zahustili prostor pod pódiem. Zásluhu na tom měl nejen perfektní výkon kapely, ale i energické písně jako No Woman No Cry, Passenger nebo vlastní Prázdný města.
Smutný Karel často sází na rytmické pasáže. Nejednou se stalo, že celá kapela ztichla a klubem zněly bicí Romana „Jacka“ Urbana podporované bongy zpěváka Jirky „Hondejse“ Jandy a nejrůznějšími perkusemi, jejichž zvuky ze svých kláves vyluzoval Eda Hájek. V těchto doslova magických chvílích jako by celý klub upadl do tanečního transu, ze kterého byl po několika minutách vytržen, když se opět rozezněly ostatní nástroje.
Vrtalo mi hlavou proč, je písnička Italská zpívaná španělsky. Zeptal jsem se na to jejího autora, kytaristy Míry Oborníka. Dejme mu slovo: „No, ona se ta písnička jmenuje En otro mundo (V jiném světě) a text složil Hondejs, který žil nějakou dobu v Itálii, a tak se trochu naučil italsky a španělsky. Hudbu jsem složil já. Jinak v naší kapele je velmi oblíbené komoleni slov a jejich významu. A tak bych v tom nehledal nic zvláštního. Prostě jsme tu píseň přejmenovali, a myslím si, že skoro nikdo si už nepamatuje proč. No a ta písnička si žije se svým názvem svůj život a nikdo ji nezná jinak než jako italskou. I když to moc smysl nedává.“
Psychedelický večer ve Vagonu zakončily dva přídavky: Sugar Magnolia od Grateful Dead a Hang On To Yourself od Davida Bowieho. Návrat téhle party z jihu Čech do Prahy po mnoha letech se vydařil. Přejme si tedy, abychom Smutného Karla v pražských klubech vídali častěji.