16. 7. 2019 – Futurum Music Bar, Praha
Text: Petr Šimák
Foto: Archiv Phillipa H. Anselma & The Illegals (ilustrační foto)
Publikováno: 22. 7. 2019
PHILIP H. ANSELMO je v metalových kruzích Persona, kterou netřeba kdovíjak představovat. Na pódiích je jako doma víc než třicet let a kromě toho, že byl hlasem a tváří texaské ikony Pantera, má na svědomí i nespočet dalších hudebních projektů. Mezi ty nejznámější, jimž vdechnul život ještě coby ‚vedlejšákům‘ paralelně s bývalou domovskou kapelou, patří Down a Superjoint (dříve Superjoint Rirual), k těm aktuálním se pak řadí právě Phil H. Anselmo & The Illegals. Ti po debutu Walk Through Exits Only (2013) vydali zkraje loňského roku druhý zásek Choosing Mental Illness As A Virtue, s nímž před měsícem vyrazili koncertovat i přes Atlantik.
Sám nad tím kroutím hlavou a nedovedu si to dost dobře vysvětlit, ale minulé úterý jsem na koncert do Futura zašel vůbec poprvé. A jen taková poznámka pod čarou – konečně je mi jasné, proč tu má většina lidí takový problém s často otřesným zvukem. Menší prostor hezky orámovaný jedním sloupem za druhým. Na nazvučení fakt masakr!
Role předskokanů se chopili blackmetaloví bubáci Hnus umírající a ani oni se nevyhnuli častému osudu kapel v jejich pozici – hudební podkres, během kterého si v klidu dopijete poslední pivo. Klukům se určitě nedala upřít snaha, žánrově ale byli úplně jinde, než na co do klubu všcihni přišli. Já sám do blacku ‚nedělám‘, přesto si troufám tvrdit, že se jen výjimečně vybočilo z žánrového průměru. Nejvíc mě nakonec zaujalo, kolik asi muselo padnout inkoustu na všechny ty obrazce, kterými byl posetý fromtman. I tak se pražským černokněžníkům dostalo sympatické odezvy, takže všechno v pořádku.
A teď bych se měl asi rozepsat o hlavním chodu večera, že jo? No, Anselmo a jeho komplicové se s ničím moc nemazali, předvedli do dvou částí rozdělený bleskový nálet a šmitec. Hotovo, vymalováno, nashle příště, Praho! A protože si nerad zbytečně komplikuju život, jdu na zbytek reportu – i když ten nejdůležitějsí – dost podobně.
Jako první přišel na řadu repertoár ze stroze vybavené dílny Phila H. Anselma a Ilegálů. V jejich hudbě není čas a prostor na složité kompozice, nosné melodie nebo nějaké vyhrávky. Jde o přímočarý sonický nátlak, který je navíc na Choosing Mental Ilness As A Virtue osekán až na dřeň. Úvodní Littel Fucking Heroes spustila příval blast beatů, pod kterým se dal kotel v zaplněném Futuru jako na povel okamžitě do pohybu a v nastolených pořádcích se i pokračovalo. Občas se sice na chvíli zpomalilo do středního tempa, jako třeba v polovině Choosing Mental Ilness, ale jinak se hrálo podle stejných not – zničující nátlak a neprostupná kytarová hradba podpořená zběsilým tempem bicích a Anselmovým syrovým hrdelním projevem. Z novinky ještě došlo mimo jiné na The Ignorant Point‘nebo Photographic Taunts, z debutu pak například na titulní Walk Through Exits Only.
Ne že bych se během „ilegálního“ nákladu nebavil, naopak, zablbnul jsem si vrchovatě, ale stejně jsem, asi jako všichni ostatní, netrpělivě čekal na to, až se Anselmo vytasí se svojí „původní“ tvorbou.
Pokud si dobře pamatuju, zazněly od Pantery Mouth For War‘, ‚This Love, New Level a Walk. Čtyři nesmazatelné zářezy v metalové historii, čtyři hymny, čtyři dávky extra čisté ušní drogy. Celé Futurum bylo bez přehánění v rauši. Kotel se rubal, skákalo se, plaváčci si zaplavali na hladině z lidských rukou, řvalo se, zpívaly se kusy refrénů, jak kdo uměl. Zkrátka nádhera a výjimečný zážitek!
Večer utekl jako voda, fyzicky už bych o moc víc asi nedal a byl to nářez. Jinými slovy, pokud se vám během koncertu dělají z vlastního potu na prstech varhánky, asi to stálo za to.