1. 8. 2019 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Archiv Norbiho Kovácse (ilustrační foto)
Publikováno: 6. 8. 2019
Po měsíční pauze zahájila Malostranská beseda další koncertní sezónu. Jako první zde vystoupil fenomenální kytarista NORBI KOVÁCS, který si navíc pozval hosta – svého souputníka Jaroslava „Olina“ Nejezchlebu.
Velký aplaus přivítal Norbiho krátce po deváté hodině. Ten nejprve publiku oznámil, že kvůli jeho nedávnému lehkému zranění prstu je pro něj obtížné zahrát akord C, a tak bude setlist mírně pozměněn. Proto byly vyřazeny písně, které tento základní akord obsahují.
Potom spustil instrumentální Sáhy daleko. Už při ní se mi zdálo, že Kovácsova kytara zní trochu „hutněji“ než při jiných jeho koncertech. Nejvíce se to projevilo v maďarsky zpívané Aňám (Pro maminku). V ní se poprvé na pódiu objevil Olin, aby v závěru písně zahrál nádherný part na cello.
Avizovaná proměna repertoáru se projevila v zařazení několika hitů od Petra Skoumala. Tím prvním byla vtipná Kdybych byl boháčem. Legendární pražský klub rozezněly také písně, které má na svých deskách Olin. Publikum si tedy mohlo poslechnout novější Teide. Osobně mě nejvíce potěšila starší Klamný konec z alba Noční lov (2010).
Kromě toho, že Norbi s Olinem jsou skvělí muzikanti, dovedou výborně bavit publikum.. Mezi písněmi různě vtipkovali, což lidé nadšeně kvitovali. Tyhle promluvy byly tentokrát možná trochu delší, ale nikomu to nevadilo. Malostranská sice nebyla tentokrát vyprodaná, nicméně těch několik prázdných míst se na výborné atmosféře vůbec neprojevilo.
Občas zůstal na pódiu Norbi osamocený a tehdy sahal do svého obvyklého repertoáru, aby z něj zahrál nějakou maďarskou pecku. Od populární Omegy to byla Petroléum lámpa. Kytarista nezapomněl ani na další slavnou kapelu Locomotiv GT: od ní vybral skladbu Kakukkos karóra. Vrcholem se však stala lidová Virágom, Virágom, která zároveň připomněla legendární koncert Queen v Maďarsku. Tuhle písničku totiž, jak Norbi zmínil, zahrála britská skupina v roce 1986 na Népstadionu v Budapešti. Musel to být obrovský zážitek, což ostatně sám Kovács potvrdil.
Na česky zpívané písně docházelo vždy, když se na scéně objevil Olin. Došlo tedy na krásně jímavou Ameriku, kterou posluchači mohou na koncertech slyšet docela často. Naopak poměrně zřídka v tomto složení zní Skoumalova Chmúry, která je k nerozeznání od pravého moravského folkloru.
To už se ale večer dávno přehoupl do své druhé poloviny, a tak bylo třeba smířit se s jeho rychle se blížícím koncem. Poslední písničkou se stala vzpomínka na Petra Šabacha U mě dobrý. Kytarista ji nahrál na své zatím poslední CD 13:31 z loňského roku.
Viděl jsem několik recitálů Norbiho Kovácse a mohu zodpovědně prohlásit, že tenhle byl zatím nejlepší.