Malý Bobr

24. 9. 2019 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Ivan Prokop (ilustrační foto)
Publikováno: 2. 10. 2019

PETR SKOUMAL byl jedním z našich nejvýznamnějších skladatelů, jehož hity ovlivnily nejen celé generace rockových, ale také dětských posluchačů. Proto není divu, že se kolem violoncellisty a zpěváka Jaroslava „Olina“ Nejezchleby zformovala veselá parta muzikantů, která si říká MALÝ BOBR, a čas od času na nějakém koncertě Skoumalovy písničky připomene. Tentokrát to bylo v Malostranské besedě.

Olinovu družinu tvoří ještě kytaristé Norbi Kovács a Pavel Skála, klávesák a klarinetista Milan Potoček, houslista Vladimír Pavlíček, ten občas sahal také po akordeónu a v jednom případě i po nástroji zvaném shehnai (typ píšťaly pocházející z Indie). Rytmiku má na starosti osvědčená dvojice Pavel „Houba“ Novák (basa) a Jiří „Zelí“ Zelenka (bicí).

První věcičkou, která beznadějně vyprodanou Malostranskou potěšila, byla Kdybych byl boháčem. Tahle pecka stojí někde na pomezí Skoumalovy rockové a dětské tvorby. Ostatně tak je to v jeho případě často a určit, která písnička je určena dětem a která dospělým, je mnohdy obtížné.

Sehranost Malého Bobra byla znát hned od začátku, ale ono se není čemu divit, protože všichni zúčastnění muzikanti se potkávají v nejrůznějších kapelách a sestavách. Popisovat jejich provázanost není účelem tohoto reportu a bylo by to i značně nepřehledné. Poučený čtenář Rockového světa o tom dávno ví a nepoučený si tyhle informace může lehce dohledat. Věnujme se tomu, co se dělo na pódiu.

Petr Skoumal působil v letech 1985 až 1987 v  Etc… v té době napsal řadu nezapomenutelných písní, jako například Kdo přijde po mně z desky Vladimír Mišík & Etc… 3 (1987. Tu jako převážnou většinu zpíval Olin. Osobně nemám nic proti jeho zpěvu, ale tahle pecka se mi v Mišíkově podání líbí víc – zvyk je prostě železná košile. Jednou z mála melancholických skladeb byly Svátky zapomnění.

V roce 1990 vyšlo Skoumalovi sólové album Poločas rozpadu, asi největší hitovkou na něm je první republikou a jazzem načichlá Starej pán, proto nemohla na vzpomínkovém koncertě chybět. Někomu se mohlo zdát, že se kapela vyhýbá dětským písničkám, to však nebyla pravda. Ano, ty rockové převažovaly, ale ty druhé mají v repertoáru Malého bobra své pevné místo. Dokázala to například hudební hříčka Lev.

V soundu skupiny by možná neškodilo malinko zvýraznit kytary na úkor kláves a klarinetu, to je však jen drobná výhrada k jinak dobrému zvuku. Před koncem první poloviny byla ještě jednou připomenuta deska Poločas rozpadu, když z ní zazněla kultovní Neopouštěj nás (Svatý Václave).

Do druhé části večera přivezl Malého bobra Autobus, jak se nazývá jedna ze Skoumalových písniček. Rockové pecky byly zastoupeny například „Míškovými“ Tvé oči a Doteky. Z repertoáru Michala Prokopa zase zazněla skvělá Odjezd. Písničky pro nejmenší publikum zastupovaly například vtipný Tygr nebo Norbim zpívaný Velbloud, kterému dal hrou na shehnai Vláďa Pavlíček patřičný orientální nádech. Všechny skladby obecenstvo odměňovalo mohutným aplausem.

Píseň Trychtýře patří k těm méně známým, které Petr Skoumal napsal. Olin ji zpíval stylově přes velký trychtýř. Pokročilá hodina neúprosně připomínala  konec pohodového koncertu. Zbyl čas už jen na přídavek, v něm se všichni dočkali nejprve dětského hitu na dobrou noc Když jde malý bobr spát. Úplný závěr pak obstarala Nečekaná návštěva – jediná věc, která nepochází ze Skoumalova pera, ale jejím autorem je Olin a nachází se na jeho desce Nečekaná návštěva z roku 2017. Že jde o poctu slavnému skladateli, snad ani není třeba dodávat.