22. 8. 2019 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Iva Marešová
Publikováno: 28. 8. 2019
Srpnový program Malostranské besedy lákal na velice zajímavé kapely. Jednou z nich byla LILI MARLENE. Styl této formace je označován jako futuristický šanson, což se lehce napíše, ale hůře představí. Proto nezbývalo nic jiného než se o tom jít přesvědčit.
Skupinu založil v roce 2003 klávesák Martin Němec. Jeho písně tvoří velkou většinu repertoáru. V sestavě jsou vedle Němce ještě: Dáša Součková (zpěv), Jan Šobr (kytara), Míra Barabáš (trubka, zpěv), Pavel Nedoma (klávesy, programování), Petr Kohut (basa) a Radek Doležal (bicí).
Přesně v devět hodin se klubem rozeznělo intro, za jehož zvuku se na pódiu objevila celá kapela. Jako jedna z prvních zazněla hitovka Žena ze Stínadel z prvotiny Tango desolato (2008). Skupina, byť v jiné sestavě, se s touhle písní kdysi zúčastnila soutěže Eurosong. Hned od samého počátku byla patrná výborná souhra muzikantů. Bezchybný expresivní vokál Dáši Součkové posluchače doslova uhranul.
Brilantní kytarová sóla předváděl Honza Šobr. Trubka Míry Barabáše dodávala skladbám lehounce jazzový nádech, kromě toho se trumpetista v několika peckách představil i jako osobitý zpěvák. Jednu z nich, 120 dní si Barabáš zazpíval dokonce sólově. Dvoje klávesy zase táhly kapelu mírně do elektronické hudby a vše podporovala přesná rytmická dvojice Kohut/Doležal.
Lili Marlene mají na svém kontě dvě studiové desky. Šest písní na koncertu pocházelo z novější Vrány a havrani (2016). V Němcových skladbách jsou vždy důležité jeho texty, proto není divu, že významnou roli hrají též u Lili Marlene. Ačkoliv jsou povětšinou temné a depresivní jako je tomu například v již zmíněné písni 120 dní: „Svoje jméno chci krví tvou psát“, musí i pozitivněji naladěný posluchač obdivovat autorův talent.
Ačkoliv se na webových stránkách kapely dočtete, že jde o autorský projekt Martina Němce, na koncertě je možné slyšet i dvě hitovky pocházející z per jiných skladatelů. Tou první je Zvolna, kterou napsal Petr Skoumal: Lili Marlene se jí zhostila úctyhodně. Další písní je Dívka a smrt Jana „Sahary“ Hedla, která pochází z dob začátků známější Němcovy skupiny Precedens.
Tvorba Precedensu byla připomenuta ještě jednou, a sice když skvělá Berlínská zeď zahájila druhou část koncertu. Ke svým písním se Lili Marlene vrátila výborným duetem Součkové a Barabáše Zapomeň na Benátky. K vrcholům večera patřil německy zpívaný šanson, který dal kapele jméno, tedy Lili Marlene. Ten přenesl Malostranskou besedu někam do hamburské hospody třicátých let.
Výrazný moment nastal, když na pódiu zůstala osamělá zpěvačka, aby svým bravurním altem zazpívala lidovku v úpravě Olega Homoly Znám já v horách domek bílý s drsným textem, v němž dcera zabije svého otce, který ji sexuálně zneužíval. Nevím jak komu, ale mně v té chvíli jezdil mráz po zádech.
Celá kapela se na scénu vrátila, aby zahrála ještě několik písní, mezi kterými nechyběla „ďábelská“ Inferno nebo dvojice skladeb z debutové nahrávky: titulní Tango desolato a 12:05.
A jak je to s oním futuristickým šansonem? Protože si tenhle styl sám netroufám charakterizovat, vypůjčil jsem si odpověď zpěvačky Dáši Součkové. V rozhovoru pro server Pražský patriot v roce 2016 řekla: „Je to něco mezi pouliční baladou z počátku minulého století, elektronikou a rockem.“
P.S.: Dodejme, že fanoušci Precedensu budou mít možnost ho v Malostranské besedě vidět 16. 9. 2019
Celá fotogalerie: