Ripoff Raskolnikov, Keb‘ Mo‘

16. 7. 2019 – Divadlo Archa, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: David Webr, worldstars.eu
Publikováno: 22. 7. 2019

Keb¨Mo'

Keb¨Mo‘

Celoroční koncertní cyklus, který pod názvem „Prague International Blue Night“ pořádá agentura Liver Music, měl další pokračování v pražském Divadle Archa, kde vystupoval známý bluesový písničkář KEB‘ MO‘. V roli hosta se zdejšímu publiku představil rakouský bluesman RIPOFF RASKOLNIKOV.

Pro část fanoušků mohlo být překvapením, že pódium až na několik kytar zelo prázdnotu.  Bylo tedy jasné, že celý večer se ponese v čistě akustickém duchu. První se na scéně deset minut po dvacáté hodině objevil Ripoff Raskolnikov. Na svůj set měl vyhrazenu necelou tři čtvrtě hodinu, během níž zahrál osm písní mezi, kterými nechyběly It’s Not Easy, Blue Afternoon nebo Cheap Hotel.

Nejvíce asi zaujal Raskolnikovův drsnější zpěv, který všem skladbám dával nádech černošského blues. Naopak jeho hra na kytaru byla velkým handicapem rakouského umělce. Osobně mi v ní chybělo více techniky, prosté „trhání“ za struny mě moc nezaujalo. Navíc nepomohl ani příliš hlasitý a přebasovaný zvuk zpěvákova nástroje také nijak nepřispíval k příjemnému hudebnímu zážitku.

Ripoff Raskolnikov

Ripoff Raskolnikov

Je ale pravda, že se Ripoff dočkal solidní odezvy téměř vyprodaného divadla. Není tedy pochyb, že Raskolnikov u nás své příznivce má. Já ovšem jeho tvorbu vyhledávat nebudu.

Po krátké přestavbě pódia stanula úderem deváté hodiny před místním publikem hlavní hvězda. Hned od začátku bylo jasné, že tohle bude úplně jiná káva. O mnoho techničtější hra, kultivovanější zpěv, to byly hlavní rozdíly, kterými si americký písničkář získal publikum na svou stranu.

Keb' Mo'

Keb‘ Mo‘

Navíc je Keb i skvělý bavič a rozený frontman, takže mezi písničkami bavil posluchače vtipnými průpovídkami, odpovídal na hlášky ze sálu, občas hecoval. Zkrátka vtáhl lidi do koncertu. Na setlistu se vedle starších písní nacházely i tři z jeho aktuálního alba Oklahoma (jeho recenzi naleznete ZDE). Konkrétně šlo o zemitou I Remember You a titulní Oklahoma, která byla v akustické podobě od své studiové verze téměř k nepoznání. Do třetice z poslední desky zazněla This Is My Home, ta ale přišla na řadu až ke konci Kebova vystoupení.

Ze starších kousků si obecenstvo mohlo poslechnout třeba: You Can Love Yourself, Just Like You. Obě pocházejí z desky Just Like You (1996). O dva roky starší nahrávku Keb‘ Mo‘ zastupovala Every Morning. Kromě samotného bluesmana se na pódiu nacházel také jeho technik Riley, který se vedle mistrových kytar staral o roztleskávání. Navzdory českému zvyku tleskat na první a třetí dobu publikum tentokrát ochotně tleskalo na pro blues vhodnější druhou a čtvrtou.

Keb' Mo'

Keb‘ Mo‘

Když Keb ohlásil poslední dvě písničky, začalo obecenstvo o jejich počtu smlouvat, až dohodlo, že zazní ještě čtyři. Nakonec jich bylo celkem pět. I to svědčí o protagonistově výborné náladě a pohodové atmosféře, která se v Arše rozhostila.

V přídavku se bluesman ještě jednou vrátil ke svému eponymnímu albu z roku 1994 a nadšenému publiku naservíroval skladby She Just Wants To Dance a Angelina.

Ten večer si všichni užili příjemný koncert. Nemohu se ovšem zbavit dojmu, že pokud by Keb‘ Mo‘ vystoupil s kapelou za zády, mohl být zážitek ještě intenzivnější. Totéž by se dalo napsat  o předskokanovi.

Keb' Mo'

Keb‘ Mo‘