26. 5. 2019 – Žižkostel, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Petr Navrátil, Martina „Kajda“ Balcarová
Publikováno: 31. 5. 2019
Festival hudby a divadla Vyšehraní se po patnácti letech musel přestěhovat ze svého domovského amfiteátru v malebném prostředí pražského Vyšehradu. Nucený exil nalezl v žižkovském Husově sboru. A právě zde poslední květnovou neděli vystoupila folkrocková partička ALFIK&KRUPPESSEN, jako jejich speciální host několik písniček zazpívala AJRÍN ZLÁMALOVÁ.
Znalci již z názvu skupiny odvodí, že jejím lídrem je David „Alfik“ Dewetter, se kterým Rockový svět přinesl nedávno velký rozhovor (celý si ho můžete přečíst zde). Mluvil v něm také o nádherné písničce Svatojánské mušky, která mu málem vynesla autorskou Portu. Tentokrát celý koncert krátce po osmé hodině zahájila. Kapela ji zahrála akusticky pouze v triu. Vedle hlavního protagonisty na pódiu v tu chvíli ještě byli Jan Krupička (piano) a Matěj Kramarovič (elektrická kytara), Alfik sám vedle zpěvu hrál na akustickou kytaru. Navíc bavil nepříliš početné publikum i svými vtipnými vstupy mezi písničkami. Zdatně mu v tom sekundoval pianista.
Pak už muzikanty na pódiu doplnila rytmická dvojice ve složení Martina „Kajda“ Balcarová (bicí) a Jakub Kramarovič (basa). Kompletní sestava zahrála několik příjemných bigbítem nasáklých písniček, mezi kterými nechyběly vlastní Jeřabiny a zdařilá předělávka od Ivana Hlase Dostal jsem lampu.
Ve zvuku možná až příliš dominovalo Krupičkovo piano, naopak o něco víc mohla být slyšet kytara Matěje Kramaroviče. Potěšitelné bylo, že všichni dobře rozuměli zpěvu, a tak i ti, kdo neznali jednotlivé písničky, si mohli nerušeně vychutnat jejich slova.
Příjemným překvapení byl blok Ajrín Zlámalové, která se prezentovala jako schopná skladatelka a výborná zpěvačka. Její vystoupení posluchače hodně bavilo, mě nejvíce zaujala skladba Křídla, jejíž text je ženskou niternou zpovědí. Ale za pozornost rozhodně stály i ostatní kousky jako třeba Andělé či Svítání. Závěr téhle příjemné vsuvky obstaral duet Taková tma Ajrín s Alfikem. Zajímavostí téhle písničky je, že na studiové nahrávce zpívá mužský hlas Jiří Suchý.
Píseň, co mě učil listopad od Wabiho Daňka zahájila druhou polovinu koncertu, při níž byli na pódiu jen David Dewetter a Honza Krupička, který se kromě hry na piano také po celý večer staral o doprovodné vokály. Mimochodem právě tahle dvojice tvoří jádro kapely Alfik&KuppEssen. Možná i proto, že v publiku pobíhaly malé děti, rozhodla se kapela i pro netypickou písničku Vodníci, která původně měla být určena nejmenším posluchačům, ale kvůli jednomu textovému prohřešku pro ně nakonec vhodná není. Základní část koncertu ukončila romantická Utekla mi žena jako vzpomínka na její již nežijící autory Tomáše Poláčka a Františka Stralczynského.
Přídavek obstarala předělávka velkého hitu Brain Damage od slavných Pink Floyd. Alfik ji opatřil českým textem a takhle upravenou pecku nazval Odvrácená strana měsíce. Ale to ještě nebylo všechno: na speciální přání jedné fanynky se na scénu vrátila ještě Ajrín Zlámalová, aby všichni společně zopakovali písničku Taková tma.