24. 5. 2018 – Rock café, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Petra Macháčková
VRATISLAV BRABENEC je bezesporu jednou z největších ikon českého undergroundu. V letošním roce oslavil své 75. narozeniny a to byl také dobrý důvod k uspořádání výročního koncertu THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE (PPU), který se konal v pražském Rock café.
Není smyslem tohoto reportu rozebírat rozkol PPU, ke kterému došlo v roce 2016. Pro účely reportu je však nutné zmínit, že současnou sestavu vedle ‚klasických‘ členů Josefa Janíčka a Vratislava Brabence tvoří ještě David Babka (kytara), Johnny Judl Jr. (basa) a Jaroslav Kvasnička (bicí). Je potěšitelné, že si na koncert kromě pamětnické generace našlo cestu také mladší publikum. Ti všichni si mohli užít legendární písničky, jako jsou Půlnoční myš, Prší, prší, Samson a mnohé další. Kapela se ve své současné sestavě výrazně posunula k psychedelickému zvuku, na čemž má zásluhu nejen Brabencova ‚chaotická‘ hra na saxofon a klarinet, ale i kytara Davida Babky, který hraje neuvěřitelně účelně. Nesmazatelný podíl na současném zvuku má také precizní rytmika a pochopitelně i Janíčkovy klávesy, kterými mnohdy supluje dechové a smyčcové nástroje, jimiž kapela nedisponuje.
Celé to zní neuvěřitelně kompaktně. Hlavní zpěv měl na starosti Pepa Janíček, v několika písních ho vystřídal Vráťa Brabenec. Hlasový projev Pepy i Vráti dokonale dotváří právě ono charakteristické kouzlo, nespoutanost a zároveň neuchopitelnost téhle ikony psychedelického rocku české scény. Největší sílu ovšem mělo, když oba zpívali společně, jako tomu bylo například v písničce Toxika. PPU v letošním roce slaví neuvěřitelných 50 let od svého založení. Za tu dobu má kapela ve svém repertoáru spoustu písní, které mezi undergroundovým publikem doslova zlidověly. To je například případ písní Spofa blues, Maska za maskou, Já a Majk nebo Eliášův oheň. Na všechny tyhle pecky reagovali fanoušci v nepříliš zaplněném Rock café se zjevným nadšením. Atmosféra koncertu tak byla doslova elektrizující, i když k divokosti šedesátých a sedmdesátých let měla daleko. Ale to je v současnosti pochopitelné, jakož i pauza, kterou si kapela během koncertu vybrala.
Kapela s publikem v průběhu koncertu komunikovala jen minimálně, ale to, co by na jiných koncertech bylo velkým problémem, tady bylo naprosto v pořádku, protože absencí komunikace byla zdůrazněna psychedelická povaha vystoupení. V rychlém sledu tak mohly následovat další písničky, Vráska, Okolo okna či Zácpa. Je logické, že si své největší hity nechala kapela až na samotný závěr. Zazněly tedy legendární Magické noci, které stejně jako mnoho jiných písní otextoval Egon Bondy. Jako přídavek pak zazněl slavný Kanárek.
Koncert byl výjimečným zážitkem pro všechny fanoušky této legendární undergroundové kapely, zároveň i pro ty, kteří dávají přednost jinému žánru a v neposlední řadě i pro Vráťu Brabence, který tak nadmíru důstojně oslavil své úctyhodné 75. narozeniny.