7. 9. – 9. 9. 2018 – Areál firmy Kytary.cz, Praha
(report ze závěrečného večera 9. 9. 2018)
Text: Luboš Hnát
Foto: Jan Nožička
Zajímavý hudební zážitek slibovaly poslední koncerty třídenního hudebního veletrhu s názvem Music Festiwall, který se konal v areálu firmy Kytary.cz v pražských Modřanech. Na prvním vystoupil MICHAL PAVLÍČEK se svým triem. Druhý pak tvořila závěrečná jam session, na které se prezentovali kytaristé patřící k české kytarové špičce.
Trio Michala Pavlíčka má paradoxně čtyři členy. Vedle samotného kytaristy se na pódiích již řadu let objevují bubeník Miloš Meier, baskytarista Martin „Maťo“ Ivan a klávesista Michal Nejtek. Koncem září vyjde nové Pavlíčkovo CD, které se bude jmenovat Pošli to tam, není proto divu, že zněly především skladby z něj. Všechny byly instrumentální, a jelikož se mnohem víc hrálo, než mluvilo, zůstala většina názvů početnému publiku utajena. Kytarista představil jedinou, ta se jmenovala Ve znamení Jáji. Všechny písničky však znějí hodně našlapaně a typickou Pavlíčkovu kytaru z nich poznáte po několika taktech.
Není úplně obvyklé, že se deska křtí ještě před oficiálním vydáním, nicméně Michal Pavlíček se k tomuto neobvyklému kroku odhodlal. Mezi hosty se objevili například Jan „Sahara“ Hedl či Pavlíčkův bratr Jiří. Po krátkém ceremoniálu kytarová jízda pokračovala, ve zvuku kromě kytary dominovala Ivanova basa, ale nezapadalo ani piano. Časový harmonogram festivalu byl neúprosný a Michalovi Pavlíčkovi pro jeho koncert vyměřil pouhou hodinu, která utekla jako voda. Poslední písní se stala starší Honička, se kterou si Michal Pavlíček vzpomněl na svou kapelu Big Heads, která existovala mezi lety 1992–2001.
Vyvrcholením celého Music Festiwallu se měla stát velká jam session, při níž každý vystupující dostal deset minut na to, aby předvedl své umění. Přehlídku našich nejlepších kytaristů zahájil letošní jubilant Luboš Andršt. Ten si pro své vystoupení vybral dvě bluesové pecky, kterými vzdal hold svému velkému vzoru B. B. Kingovi. Luboše, stejně jako všechny další mistry kytary, doprovodila skvělá rytmická sekce, kterou tvořili Ondřej „Pompo“ Pomajzl (bicí) a Tomáš Uhlík (baskytara). Oba jsou skvěle sehraní z kapely Vltava, takže jejich výkonu nebylo po celý večer co vytknout.
Nastupující kytarovou generaci reprezentoval Slovák Rony Janeček, který se věnuje především progresivní muzice. Jeho vystoupení bylo bez debat technicky na té nejvyšší úrovni, nebylo však tak strhující jako to Andrštovo. Nicméně díky svému mládí má Janeček celou kariéru před sebou a díky svému umění má velký potenciál oslovit mnoho fanoušků progresivní hudby.
Oba koncerty uváděla dvojice moderátorů, která jako by si festival spletla s Matějskou poutí. Jejich moderování, či spíše halekání působilo velmi rušivě, a to je velká škoda.
Další desetiminutovka byla vyhrazena pro nestora českého bigbítu Petra Jandu. Ten zvuk kapely rozšířil ještě o klávesové nástroje a skladbou Stýskání trošku zklidnil dosavadní rockovou jízdu. Druhou svou písní Janda opět přitvrdil a publikum tak náležitě připravil na příchod metalisty
Ten sáhl do své bohaté diskografie a nejprve vylovil z alba Nejvyšší vibrace (2005) instrumentálku Horus. Té se zaslouženě dostalo velkých ovací. Druhou skladbou kytarista připomněl album Dodo hraje Hendrixe (1997). Zazněl z něj velký Hendrixův hit Purple Haze, který Dodo hraje s českým textem pod názvem Nachovej mrak. Kvůli prasklé struně na jeho stratocasteru byla píseň prodloužena o výbornou rytmickou improvizaci dua Pomajzl/Uhlík.
Poslední tři písničky celého Music Festiwallu obstaraly zpívané coververze velkých hitů. Právě skončivšího Doda ještě přišli doplnit Rony Janeček a Michal Pavlíček, za mikrofon se postavil Honza Křížek a všichni spustili Highwayy To Hell od australských velikánů AC/DC. Nástroje všech tří kytaristů vystavěly mohutnou zvukovou stěnu, která ohromila přítomné publikum. I Křížkův zpěv do skladby celkem zapadl. V následující Whole Lotta Love to už bylo pěvecky o poznání horší a slavná písnička se ke zpěvákovu projevu příliš nehodila. Křížkovo napodobování Plantových hlasových cvičení hraničilo až s trapností. Před posledním velehitem Slunečný hrob došlo k výměnám na bubenické stoličce, kde Ondřeje Pomajzla nahradil David Koller, a na kytarovém postu, kde Ronyho Janečka vystřídal Petr Janda. Pro grandiózní, Radimu Hladíkovi věnované finále bylo tedy vše nachystáno.
Člověk by usoudil, že díky Křížkovu letitému působení v poslední sestavě Blue Effectu je právě on tím nejpovolanějším, kdo může Hladíkovu skladbu zpívat. A pěvecky bylo opravdu vše v pořádku. Problém ale nastal ve zpěvákově chování: jeho „skejťácké“ pobíhání a dokonce i polehávání po pódiu působilo coby vrchol festivalu na, kterém se setkala naše muzikantská špička, dost nepatřičně.
Celá fotogalerie: