2. 5. 2018 – Usedlost Ladronka, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Ája Dvořáčková (ilustrační foto)
Uragán dobré nálady, gejzíry smíchu či esence humoru. Těmito všemi přívlastky by se dal charakterizovat koncert herce, baviče a muzikanta VÁCLAVA KOPTY a jeho BANDU v pražské usedlosti Ladronka. Tak jak už bývá při Koptových vystoupeních zvykem, celý večer zahájil speciální host JAN KALOUSEK.
Protože šlo o jeden z prvních letošních open air koncertů, záviselo do značné míry na počasí, jestli se koncert vydaří. Kdysi hvězdný zpěvák Jan Kalousek přišel jen s kytarou na pódium krátce po osmé hodině, kdy byl dvůr usedlosti velmi slušně zaplněn. První dvě písně zahrál Kalousek akusticky. Poté už se mu za zády objevil kompletní Koptův Band včetně samotného principála Václava Kopty. Tahle sestava zahrála velký hit z filmu Šakalí léta Jednou mi fotr povídá. Vašek Kopta se pak odebral z pódia, ale jeho kapela zůstala a doprovodila Honzu Kalouska, který dobře naladěnému publiku prezentoval své největší hity. Mezi nimi nechyběla Chodím ulicí. Zvuk bohužel nebyl z nejlepších, obzvláště kytary zněly nějak nepřirozeně. Ale zdálo se, že to nikomu příliš nevadilo. Ti, kteří pamatují kalouskovu bývalou kapelu ZOO, si s chutí připomenuli její snad největší hit Čas sluhů. Je nasnadě, že písnička byla zahrána v upravené aranži, neboť kapela nedisponuje takovými nástroji jako hoboj, který je slyšet na originální nahrávce. Poslední peckou, kterou kapela zahrála, zazněla nesmrtelná Na kolena.
Počasí koncertu přálo, a tak se na Ladronce sešli fanoušci v hojném počtu. To bylo vidět i na solidním kotli, který se pod pódiem vytvořil. Jako první píseň druhé části koncertu zazněla asi největší Koptova hitovka Sprostá žena. Hned při ní se ukázal rozdíl mezi oběma vystoupeními. Především byla z kapely cítit obrovská pohoda a radost z hraní. Radikálně se také vylepšil zvuk, kterému dominovalo piano ústřední postavy Václava Kopty. Mnohem lépe zněla také kytara jeho synovce Emila. Za zmínku také stojí bezvadně šlapající rytmika ve složení Tomáš Skřivánek (basa) a Stanislav Matoušek (bicí). Kouzlo Koptových písniček, které v drtivé většině pocházejí z doby, kdy hrával s kapelou Wooden Shoes, mimo jiné tkví ve vtipných textech.
Dobrým příkladem toho je třeba Ve stínu plus dvacet pět. Z repertoáru vybočovala ‚popová‘ skladba Výmluvy, která zněla trošku jako od Michala Davida. Ortodoxní rocker by nad ní možná ohrnul nos, ale když ji berete trošku s nadhledem, je to vlastně výborná zábava, která skvěle zapadá do celkového konceptu večera. Nejinak je tomu u novinky Doba ledová, která je na rozdíl od většiny repertoáru smutně zadumaná. Na svých koncertech Václav Kopta pravidelně zve za pódium také své dcery. Tentokrát byla přítomna pouze jedna – Jana, ta si společně s kapelou zazpívala evergreen od Rolling Stones Honky Tonk Woman. A jako malý bonus zazněl duet Nepospíchej. Všechno má svůj konec, a tak se ke svému konci přiblížil i koncert Václava Kopty a jeho kapely. Ještě předtím však zazněla Déšť se sněhem a několik dalších písní. K té poslední z nich se ke kapele znovu přidal Jan Kalousek.
Byl to vydařený večer, plný dobré nálady i dobré muziky a v neposlední řadě také dobrého počasí, které koncertu mimořádně přálo.