Red Fang, Foo Fighters

29. 6. 2017 – O2 Aréna, Praha
Foto: nme.com (ilustračn foto)

Foo Fighters

Foo Fighters

FOO FIGHTERS jsou bezesporu jednou z nejslavnějších kapel současnosti, a tak není divu, že jsou jejich koncerty  pro mnohé velkým lákadlem. Nechal jsem se také zlákat věhlasem této světové kapely a vyrazil jsem na jejich pražský koncert s velkým očekáváním. Grohlovu partu do Prahy doprovodila poměrně mladá americká formace RED FANG.

Předskokani Red Fang svůj set zahájili už v 19:30, což většinu přítomných, kteří tou dobou postávali ještě v předsálí, dost zaskočilo. První písničku tedy kapela hrála pro téměř prázdnou O2 Arénu. Byl jsem jedním z těch, koho brzký začátek překvapil, a než jsem se dostal na místo dění koncertu, byla již odehrána zhruba polovina druhé písničky. Snažil jsem se tedy, abych se co nejrychleji dostal do ‚koncertní‘ nálady. Jenže první co mě ‚zaujalo‘, byl neuvěřitelně špatný zvuk, který Red Fang měli. Zvuk kytar byl slitý do jedné koule, takže jsem nedokázal rozpoznat, který z kytaristů zrovna hraje. Bicí byly vytažené tak nahlas, že každý úder vyvolával rezonanci všeho, co na pódiu v tu chvíli bylo. Mě osobně nenadchla ani samotná hudba kapely. Moderní odnože metalu mi nejsou příliš blízké. Red Fang prezentovali právě jednu z těchto odnoží, proto jsem těch 50 minut produkce Red Fang vyloženě protrpěl. A ani odezva okolostojících diváků se nedala označit za vřelou. Z mého pohledu tedy volba předkapely nebyla příliš šťastnou.

Krátce po třičtvrtě na devět se na pódiu bez velké pompy objevil samotný Dave Grohl s kytarou, aby na ní do svého úvodního proslovu jen vybrnkával. Po chvilce se ke zpěvákovi přidala i celá kapela a proslov přešel do úvodní písně „Times Like These“. Úvod to byl celkem netradiční, ale konec konců proč ne. Publikum hned od začátku začalo křičet, tancovat a tleskat, rozdíl v atmosféře oproti předkapele Red Fang byl tedy naprosto jasný hned od začátku. Protože nepatřím mezi skalní fans Foo Fighters, identifikoval jsem s jistotou jedinou skladbu, a sice „Learn To Fly“, ostatní písně mi byly víceméně neznámé. První třetinu koncertu mě tento výlet do neznámých rockových vod bavil. Stejně tak mě bavil neotřelý projev hlavní postavy Foo Fighters Davea Grohla. Velmi originální bylo představení kapely, kdy každý z členů zahrál úryvek své oblíbené písně. Chris Shiflett (kytara) zahrál část „Crazy Train“, Nate Mendel (basa) citoval pinkfloydovskou „Money“, klávesák Rami Jaffee zahrál krátké klávesové sólo, Pat Smear (kytara) si zase vybral ukázku „School’s Out“. Jako poslední byl představen bubeník Taylor Hawkins, který se ujal zpěvu dalšího songu Foo’s „Cold Day in the Sun“. Právě tahle písnička se mi z celého koncertu líbila nejvíc, což jistě souvisí s tím, že z celé kapely mě nejvíce zaujal právě bubeník. Přibližně od tohoto okamžiku se začalo měnit moje vnímání koncertu. V písničkách jsem začal nacházet stále stejný vzorec typu: rockový nářez-zklidnění až téměř do úplného ticha-rockový nářez. Tohle schéma se v různých obměnách opakovalo až příliš často. Další stereotyp, který Dave Grohl předváděl, byl slyšet v jeho vokálním projevu, bylo to: zpěv-afektovaný výkřik-zpěv, to se opakovalo opět až příliš často. A je pravda, že převážná část publika právě tohle oceňovala. Aby bylo jasno, tohle všechno by mi asi připadalo v pořádku, pokud by byl koncert o hodinu kratší. Jelikož ale koncert trval dvě a půl hodiny, začalo mě to celkem unavovat. Ke kladům koncertu patří komunikace s publikem. Dave neustále vybízel publikum k interakci a nutno říct, že se mu jí také dostávalo. Jednou z písní, která vybočovala ze stereotypu, byla „La Dee da“, která se objeví na novém albu Foo Fighters. Další písní z připravovaného alba byla „Run“, po které se kapela s diváky poprvé rozloučila. V přídavku pak na diváky čekalo velké překvapení v podobě coveru „Requiem“ od Killing Joke, který si přišel zazpívat samotný Jaz Coleman. Poté co zazněla ještě „Best of You“ se kapela začala loučit podruhé, jenže ani to publiku nestačilo, a tak druhý přídavek obstarala píseň „Everlong“, po které přišel již definitivní konec koncertu.

Věřím, že skalní fans tenhle koncert nadchl. Pro mě však zůstal za očekáváním, se kterým jsem do O2 Arény vstupoval.