29. 6. 2017 – Lucerna Music Bar, Praha
Foto: Kateřina Smid
Nejlepší světová superskupina současnosti THE DEAD DAISIES vydala v letošním roce živou nahrávku s názvem „Live & Loud“. V rámci aktuálního turné, na kterém desku propaguje‚ vystoupila i v pražském Lucerna Music Baru (LMB).
Celý večer několik málo minut po osmé hodině otevřela švédská dívčí kapela THUNDERMOTHER. Vzápětí po té, co kapela přišla na pódium, spustila svůj řízný a přímočarý hardrock. Je jen škoda, že zpěv zpočátku téměř nebyl slyšet, ale postupem času se to začalo zlepšovat, byť do zvukového ideálu dost chybělo. Na druhou stranu musím přiznat, že už jsem zažil daleko horší zvuk předkapely. Někdo by kapele mohl vyčítat jistý nedostatek originality, či lépe řečeno absenci nějakého poznávacího znamení, podle kterého by se dala kapela snadno identifikovat. To je možná pravda, ale myslím, že holky mají ještě dostatek času na to, aby si svůj poznávací prvek našly. Mohla by jím být třeba nadějná zpěvačka Guernica Manicini, jejíž zpěv se mi hodně líbil. Vzhledem přímočarému rocku a jejich energii jsem si kapelu pro sebe označil za ‚AC/DC v sukních‘. Z mého pohledu byla tedy předkapela zvolena mimořádně šťastně.
Letmý pohled na setlist The Dead Daisies prozradil, že písně na něm jsou téměř totožné s těmi na aktuálním ‚živáku‘. To by mohlo svádět k domněnce, že vlastně ani není nutné psát report, protože si stačí poslechnout desku a víte, jaký byl koncert. Jenže report je report a deska je deska. Takže co The Dead Daisies v LMB předvedli? Krátce po deváté hodině se z reproduktorů začalo ozývat intro, po němž se superskupina objevila na pódiu. Už v této chvíli mohli fanoušci zaznamenat několik změn v sestavě. Na pódiu chyběl kytarista Davy Lowy, jehož nahradil mladý kytarista Yogi Lonich z kapely Buckcherry. Dle zákulisních informací šlo pouze o záskok, neboť Davy musel z rodinných důvodů odletět do Austrálie.
Nicméně průběh koncertu ukázal, že Yogi je pro The Dead Daisies výbornou volbou. První píseň, které vyprodaná ‚malá‘ Lucerna tleskala, byla „Long Way to Go“, která hned na úvod ukázala, že tohle bude pravá hardrocková jízda. V rychlém sledu za úvodní peckou následovaly dva velké hity „Mexico“ a „Make Some Noise“, která svou atmosférou lehce evokuje slavnou „We Will Rock You“ od Queen. Vedle zpěváka Johna Corabiho byl nejvýrazněji vidět na pódiu basák Marco Mendoza, který nejenže skvěle komunikoval s publikem, ale bylo ho doslova a do písmene plné pódium. To ovšem neznamená, že by Doug Aldrich (kytara) či Brian Tichy (bicí) byli nějaké ‚šedé myšky‘, ovšem jejich síla spíše než v komunikaci s publikem spočívala v naprosto bravurní hře. The Dead Daisies mají ve svém repertoáru také několik velmi vydařených coververzí. Jako první přišla na řadu „Fortunate Son“ od nesmrtelných Creedence Clearwater Revival. K nezapomenutelným okamžikům celého koncertu patřilo sólo Briana Tichyho, který uprostřed svého sóla zahodil paličky a začal do bubnů bušit holýma rukama. Při představovačce zase každý z muzikantů dostal možnost zahrát úryvek ze svého oblíbeného hitu a bylo zajímavé sledovat, jak pestrá muzika koluje kapele v krvi.
Do koncertní show se zapojil i mladý Yogi Lonich, který ochotně poskytl publiku svou kytaru, aby si na ní ‚zahrálo‘ – tohle se dělo vždy ke konci skladeb, kdy písně gradovaly. Marco Mendoza zase slezl z pódia, aby se svou basou za neustálého hraní obešel notnou část Lucerna Music Baru. Tohle všechno se přítomnému publiku samozřejmě velmi líbilo. Ale zcela ho uhranul Marco Mendoza (kdo jiný), který bez obav poslal svou basu mezi nadšené fanoušky pod pódiem – to se jen tak nevidí. Konec koncertu už opět patřil coververzím. Nejprve zazněla beatlesovská „Helter Skelter“, aby v zápětí přišla na řadu výborná verze „We’re an American Band“ od Grand Funk Rairoad, po které kapela nakrátko opustila pódium. V přídavku pak kapela dala k dobru pecku „Midnight Moses“, po které se zdálo, že musí přijít definitivní konec koncertu. Jenže s tím se publikum odmítlo smířit, a tak si muzikanty z The Dead Daisies ještě jednou přivolalo zpět a ti zahráli další z velkých světových pecek, „Highway Star“ od Deep Purple.
Co dodat na závěr? Tohle byl ryzí hardrock, na kterém jsem vyrostl, hardrock, na který jsem přísahal, a hardrock, na kterém jednou zemřu.
Celá fotogalerie: