Staroměstské náměstí, Praha – 13. 8. 2015
Foto: Kačka Smidová
Korektury: Tereza Kvášová
Hudebních klubů, ve kterých zní spousta kvalitní muziky, existuje po Praze nepřeberné množství. Ale kvalitní muzika zní také na pražských ulicích a náměstích. Tu si můžete poslechnout jazz, tam zase blues, folk nebo úplně jiný styl. Já se jednoho horkého letního večera vypravil na Staroměstské náměstí, abych si poslechl arabské etno v podání jakéhosi marockého umělce.
Jediný nástroj, který tento zpěvák používal, je pro někoho možná stále exotický cajon, což je rytmický nástroj, na nějž šikovný hráč dokáže rozeznít neuvěřitelně pestrou paletu zvuků a rytmů. Tenhle Maročan byl ve hře na cajon více než šikovný. Ještě než začal své vystoupení, rozdal přihlížejícímu publiku další pekrusní nástroje jako chrastítka či dřevěné akustické tyčinky, přičemž takto „obdarovaní“ byli vyzváni, aby tyto nástroje používali dle libosti. K ozvučení postačilo malé kombo a jeden mikrofon. Každé představení je značně originální, neboť ani hlavní protagonista ani tito náhodní hráči vlastně nemohou vědět, kdy a jak vlastně budou nástroje použity. Pak už ale mohlo začít samotné představení. Kromě hry na cajon převedl marocký umělec, že je také solidním zpěvákem s osobitým hlasem. Jazyk, kterým zpíval, jsem nepoznal, až později jsem se dozvěděl, že se jednalo o arabštinu.
Nicméně si myslím, že některé z písní byly zpívány také francouzsky. Sice jsem nerozuměl ani slovu, ale tentokrát to nebylo vůbec podstatné. Důležitá byla v tomto případě atmosféra a také emoce, které rytmy arabské etno hudby vyvolávaly. Horký letní večer a pomalu se rozsvěcející osvětlení Staroměstského náměstí jen podtrhovaly příjemnou atmosféru, kterou jsem dosud znal jen z přímořských letovisek. To, že jsem něco podobného mohl zažít i v Praze, ve mně vyvolávalo pocit obrovské pohody. Zpěvák mezi písničkami mluvil poměrně málo, a když, tak většinou proto, aby vyzval přihlížející, aby se nestyděli, tančili, zpívali, zkrátka aby dali průchod svým emocím. A skutečně, čas od času se někdo z přihlížejících do nesmělého tance dal. Jinak obecenstvo bylo spíše chladnější a omezovalo se na uznalý potlesk. Myslím, že právě probíhající produkce by si zasloužila o něco vřelejší přijetí. Osobně mě hodně bavila jeho práce s hlasem, který od hlasitějších pasáží přecházel téměř do šepotu a naopak. Hlas se tak stal dalším umělcovým nástrojem. Vůbec mi tak nepřišlo, že kromě už několikrát kromě zmíněného cajonu další nástroje prostě chyběly. S přibližující se půl desátou večerní se i tenhle příjemný koncertík nachyloval ke svému závěru, a tak zpěvák ohlásil závěrečnou improvizaci, která se nesla ve stejně pohodovém duchu jako celý večer.
Nevím sice, o čem se na tomhle koncertě zpívalo ani nevím, jestli písně, které právě dozněly, byly nějaké improvizace nebo šlo o ‚arabské lidovky‘. Vím však zcela jistě, že jsem si dopřál skvělý zážitek, který byl úplně jiný než ‚klasické‘ koncerty v klubech, ale rozhodně stál za to. Zkrátka není úplně od věci si občas zajít se jen tak toulat Prahou a objevovat nové možnosti, kterými pražské zákoutí, ulice a náměstí doslova přetékají.
Celá fotogalerie: