Nová Chmelnice, Praha – 16. 11. 2015
Foto: Milan Živníček
Koncert japonské heavy metalové legendy LOUDNESS sliboval zajímavý zážitek, přece jen se zatím nestává příliš často, aby k nám zavítala kapela z pro mnohé stále ještě exotického Japonska. Dalším pro mě velkým lákadlem bylo, že japonským samurajům předskakovaly české dračice – THE AGONY.
Je sice pravda, že report z koncertu The Agony jsem psal poměrně před nedávnem, ale tehdy šlo o křest jejich debutového alba „Dirty and Dangerous“, a proto šlo z logiky věci o úplně jiný koncert. Tak se tedy pojďme podívat, jaké to bylo tentokrát. Předně: role předskokanů (přesněji řečeno, předskokanek) si vyžádala kompletní změnu setlistu ze, kterého vypadly všechny coververze, a hrálo se pouze z aktuálního CD. Zůstaly, ale nezdolné nadšení, optimismus a energie, kterou holky šíří všude kam se jen hnou, a kterou svým jedinečným způsobem šíří do publika. To ostatně potvrdila hned úvodní „Let’s Get Wasted“ po níž už tradičně přichází asi největší hit, který zatím holky mají, tedy „T.W.S.“. I když pod pódiem ještě nebylo zdaleka narváno bylo vidět, že přítomné publikum se baví hned od začátku. Pozitivním zjištěním pak bylo, že se postupně na ‚place‘ začínali objevovat další a další pařící fanoušci. Na předkapelu se mohly holky pyšnit poměrně solidním zvukem, menší připomínku bych měl možná ke zvuku basy, u které mi přišlo, že občas až příliš ‚zvonila‘ – basa‘ má přece tvrdit muziku. Možná trochu překvapivě na setlistu zůstalo bubenické sólo, které u předkapel není úplně často k vidění, ale na druhou stranu ‚Kajda‘ je skvělá bubenice tak proč se jejím uměním nepochlubit. Mohl bych sice napsat, že sólo se mi při křtu ve Vagonu líbilo více, ale to by bylo až moc jednoduché. ‚Kajda‘ totiž hrála na bicí bubeníka Loudness, které byly uspořádány v jiné konfiguraci, takže logicky muselo dojít k nějaké úpravně či improvizaci při jednotlivých úderech a nemohli tak zaznít všechny finesy, která ‚Kajda‘ používá při hře na svůj nástroj. Teď mě vlastně napadá, že bych se na tohle mohl někdy Martiny zeptat. Nicméně skvělá jízda pokračovala dál. Opět se potvrdilo, že pecky jako „Impossible“ nebo „Rockin‘“ živě fungují perfektně. Holky tedy ve vyhrazeném čase stihly odehrát téměř celé album „Dirty and Dangerous“. Za sebe tedy musím konstatovat, že The Agony opět předvedly výbornou práci a publikum skvěle naladily na nadcházející Japonskou smršť.
Už jen několik desítek minut zbývalo do začátku vystoupení japonských star Loudness. Přestavba pódia možná zabrala o trochu více času než jindy, nicméně zhruba ve 21:30 to, ale vypuklo. A Japonci hned od začátku ukázali, že mazlit se s ničím rozhodně nebudou. Otvírákem se stala parádní metalová jízda „Crazy Nights“ ve, které kytarista Akira Takasaki poprvé předvedl své umění. Bez zbytečných proslovů kapela spustila další masakr „Like Hell“. Chmelnice byla tou dobou narvaná k prasknutí a obecenstvo dávalo dost hlasitě najevo své nadšení. Docela mě překvapilo jak početnou fanouškovskou základnu Loudness u nás mají. Samotná kapela se v hlasitosti také nechtěla nechat nijak zahanbit. Přišlo mi, že z každou další písní zvukař přidává na hlasitosti. Na samotné vyváženosti zvuku se to sice nijak neprojevilo, ale zhruba v polovině koncertu byl v sále pro mě až nesnesitelný hluk. Snad to bylo i mojí únavou, ale nemohl jsem už dále vydržet ten neskutečný nápor decibelů a odešel jsem koncert poslouchat do předsálí, kde už byla hlasitost přece jen snesitelnější. Muzika se mi sice moc líbila, ale co se dělo na pódiu jsem bohužel neviděl. Ve chvílích kdy jsem tu a tam do sálu nahlédl jsem měl možnost sledovat s obrovským zápalem hrající kapelu a doslova šílící publikum, které zpěvák Minoru Niihara dokázal parádně vyhecovat. Bohužel jsem na place vždy vydržel jen několik málo okamžiků a po té jsem se zase musel odebrat do předsálí. Jasně, že bych si daleko raději užíval koncert ve víru dění, ale ten večer jsem toho prostě nebyl schopen. Ještě chvíli jsem tedy otálel na svém dočasném útočišti a po té jsem koncert japonské legendy předčasně opustil. Jaká škoda!