21. 6. 2016 – Lucerna Music Bar, Praha
Foto: Mirek Valenta (ilustrační foto)
Když jsem se dozvěděl, že kytarový ‚mimozemšťan‘ STEVE VAI dorazí do Prahy, aby zde oslavil 25 let od vydání své zásadní desky „Passion And Warfare“, bylo mi jasné, že nechat si tenhle koncert ujít by byla velká chyba. Zprvu jsem byl však mírně skeptický k místu konání koncertu – Lucerna Music Bar mi pro akci tohoto typu připadal moc malý, a tudíž nevhodný.
Ještě půl hodiny před koncertem se od Lucerna Music Baru táhla dlouhá fronta, která sahala téměř až k Václavskému náměstí, což moji prvotní skepsi ještě prohloubilo. Naštěstí se po otevření vstupu dostali čekající lidé dovnitř poměrně rychle. A k mému údivu byl i poté v LMB celkem čerstvý vzduch. Ale pojďme se věnovat samotné muzice. Mr. Vai naštěstí nenechal fanoušky na svůj příchod čekat příliš dlouho a zhruba ve 20:40 odstartoval, převlečen za mimozemšťana, svou téměř dvouapůlhodinovou show. Úvodní „Bad Horsie“ ještě neměla, stejně jako následující tři písně, se slavnou deskou nic společného. Hned od začátku koncertu nenechal Steve nikoho na pochybách, že je to Pan kytarista a velký kytarový inovátor. Jeho mistrovství ještě podtrhovala výborně šlapající kapela. Osobně jsem byl docela spokojen se zvukem, na mém místě jsem dobře slyšel každý zahraný tón, i když jsem zaznamenal i opačný názor, který zvukovou kvalitu kritizoval. Dlouho očekávané skladby z „Passion And Warfare“ začaly znít až zhruba ve třetině koncertu a dle očekávání Steve přehrál celou desku, kdy pořadí písní nahrávku přesně kopírovalo. Vai jako by se chtěl plně koncentrovat na svou kytaru, dlouho na publikum nepromluvil ani slovo. Zato když si vzal mikrofon, hezkou chvíli řečnil. Aby Steve neslavil výročí vydání desky sám, pozval si k oslavě hosty, a sice kolegy Joea Satrianiho, který si zahrál ve skladbě „Answers“, a Johna Petrucciho, ten si zase zahostoval v písni „The Audience Is Listening“. Ale party obou hostí zněly ‚pouze‘ z předtočeného videa, přičemž to Satrianiho bylo uděláno velice vtipně.
Podvědomě jsem Vaiovu hru v duchu porovnával s hrou Joea Satrianiho, a musel jsem si přiznat, že Joeův projev je mi přece jen o něco bližší. A to i přesto, že Vai je větší showman a jeho koncerty bývají divácky atraktivnější. Myslím, že jsem nebyl jediný, kdo netrpělivě čekal na asi nejslavnější Vaiovu skladbu „For The Love Of God“, a když jsem se jí dočkal, naplno jsem si užíval její krásnou melodii. Skladby byly často doprovázeny videoklipy, takže divákům byl kromě velkého hudebního zážitku nabídnut ještě příjemný vizuální bonus. Energii, která se z pódia valila, čas od času Steve okořenil různými ‘netradičními‘ zvuky, z nichž ne všechny mě úplně bavily – to byl například případ, kdy Vai dostával svou kytaru se zesilovačem do vazby. Ale chápu, že někdo jiný právě tohle ocenil a bral jako velkou hudební lahůdku. Co jsem naopak ocenil já, že koncert probíhal bez přestávky a elektrizující atmosféra se z LMB neměla šanci ani na chvíli vytratit, což bylo jedině dobře. Někomu by se mohlo zdát, že poté, co bude odehrána deska „Passion And Warfare“, přijde i konec koncertu, jenomže to by byl velký omyl. Slovutný kytarista měl v zásobě ještě hezkých pár skladeb. Jednou z nich byla „Stevieʼs Spanking“ pocházející z dob, kdy Vai jako mladý kytarista začínal u Franka Zappy, ostatně Zappova kapela Vaie z videa doprovodila. K oblíbeným ‘číslům‘ Vaiových koncertů patří atrakce ‚build me a song‘, kdy si Steve vytáhne z publika dva ‚nešťastníky‘, aby udali rytmus následujícímu jam sessionu. Je logické, že tato pasáž mívá rozdílnou úroveň, dle muzikantské zdatnosti obou vyvolených. Tentokrát mě bohužel ‚build me a song‘ moc nenadchlo. Koncert pomalu, ale jistě vrcholil, a tak došlo ještě na „Racing The World“ z desky „The Story Of Light“ (2012). Úplnou tečku za výborným kytarovým večerem obstarala ještě přídavková „Fire Garden Suite IV – Taurus Bulba“.
Byl to bezesporu skvělý večer plný výborné kytarové muziky a skvěle šlapající kapely. Co víc si člověk mohl ten večer přát?