Roman Dragoun 60

13. 11. 2016 – Lucerna Music Bar, Praha
Foto: Ája Dvořáčková

Výborný skladatel, skvělý zpěvák a fenomenální hráč na klávesové nástroje. To je ROMAN DRAGOUN, který v letošním roce oslavil šedesáté narozeniny. Kulatiny se sluší oslavit nějakým výjimečným koncertem a v případě mistra Dragouna bylo těch koncertů hned několik, neboť slovutný klávesák správně usoudil, že by byla škoda uspořádat oslavu jen v jednom městě.

Bylo víceméně jasné, že jedním z míst, kde se oslavná tour zastaví, bude Praha. Z bezpočtu pražských klubů padla volba na Lucerna Music Bar. Začátek koncertu byl avizován na obvyklou 20. hodinu, ale ještě v průběhu neděle ke mně doputovala zpráva, že koncert začíná už v 18:30. Musel jsem tedy přeorganizovat svůj denní program, aby mi z koncertu neunikla ani nota. První kapelou, která celý večer odstartovala, byli s Romanem spříznění LIDOPOP. V té chvíli bylo pod pódiem ještě celkem prázdno, ovšem to neznamenalo, že by Lidopop své krátké vystoupení odehráli s malým nasazením, naopak. Kluci se do toho pěkně opřeli a na oplátku se od publika dočkali zasloužené odezvy. Jejich mix blues, punku a popu mě prostě bavil. Ale kapela měla pro svůj set hodně omezený prostor, takže abych kapelu více poznal, budu si muset někdy zajít na jejich plnohodnotný koncert. Faktem ale je, že melodie závěrečné písně „4, 3, 2, 1 start“ se mi na nějakou dobu uhnízdila v hlavě. Na úvod šlo tedy o hodně příjemnou záležitost. Lidopop na pódiu vystřídala další kapela, tentokrát šlo o DAVID DRAGOUN BAND (DDB).

Podobnost příjmení není v tomto případě náhodná, neboť ústřední postavou DDB je syn oslavence David. Lucerna Music Barem se rozezněla velezajímavá muzika ve stylu jazzrock/funky/fussion. I když nejsem žádný velký fanoušek těchto stylů, musím uznat, že tohle mě docela bavilo. Ani jednoho muzikanta ze sestavy DDB jsem před koncertem neznal, o to víc jsem ocenil jejich hráčské kvality. Samotný David Dragoun mi chvílemi svým stylem připomínal svého otce. Genů se prostě zbavit nelze. Také DDB měli pro svůj set vyhrazeny pouhé tři písně, ovšem ty byly o poznání delší než v případě předchozího Lidopopu. Délka skladeb je asi to jediné, co bych DDB vytkl, zprvu zajímavé hudební nápady se mi po několika minutách trochu oposlouchaly. Myslím, že všem písničkám by jejich mírné zkrácení prospělo.

Po DDB už patřilo pódium samotnému Romanovi. Nejprve sám s pianem zahrál písničku „Šedesát“ ze své aktuální desky „Samota“, a poté se už na pódium dostavila kapela, která pro mě byla snad největším lákadlem celého programu – FUTURUM. Tuhle legendu českého artrocku jsem naživo ještě neviděl, a tak se mi v tu chvíli splnil dávný sen. Hned od první písničky „Klaun“ jsem si jejich vystoupení opravdu užíval. K mé spokojenosti přispíval také vydařený zvuk, díky kterému zněly všechny písničky stejně jako na deskách. To se samozřejmě týkalo i velmi vydařené skladby „Voda“. To že ve Futuru hrají špičkoví muzikanti, vím už dlouho, ovšem ten večer jsem byl doslova uhranut hrou Emila Kopřivy, jehož prsty na strunách jeho kytary doslova čarovaly. Potěšila mě i písnička „Superměsto“, ke které byl svého času natočen velmi originální klip. A pak už přišla píseň, na kterou jsem čekal ze všech nejvíc- „Zdroj“. Moje čekání bylo odměněno originální ‚bigbítovou‘ verzí v podání Futura. Musím říct, že jsem lepší verzi téhle písně, jejíž text mě vždy dostane do kolen, ještě neslyšel. Byl to pro mě hodně silný zážitek. Kapela Futurum odešla a Roman Dragoun opět jen sám s pianem zahrál titulní skladbu z poslední desky, sálem se tedy rozléhala „Samota“.

Tak si to zatím zrekapitulujme- vystoupily tři skvělé kapely, zazněla úžasná verze Romanovy životní písně a jako ‚bonus‘ Dragoun přidal dvě moc povedené písničky z letošní desky „Samota“. Zkrátka byl to výborný večer, který ještě zdaleka nebyl u konce. Na pódium totiž přišla další výborná kapela T4. Ačkoliv má T4 na svém kontě doposud jednu desku, kterou na svých koncertech neúnavně přehrává, a všechny písničky jsem už nesčetněkrát slyšel, stále mě jejich muzika neuvěřitelně baví. Také set T4 byl nutně omezen na několik písniček, které však vyzněly perfektně. Jako vždy jsem si užíval třeba „Kaleidoskop“ nebo Standou Kubešem zpívanou „Za vodou“. Poslední písničkou, která v podání T4 zazněla, byla Markem Ebenem otextovaná „Šedý pán“. Co dodat, kapela T4 je prostě pojem a jejich muzika mě snad nikdy neomrzí. Poté co se kapela T4 odebrala z pódia, byl koncert předělen krátkou přestávkou.

Po asi 20 minutové pauze přišla na řadu kapela, se kterou vystupuje v současné době Roman Dragoun asi nejčastěji, tedy ROMAN DRAGOUN AND HIS ANGELS. Tahle parta hraje převážně písničky z Romanových sólových alb. Nemohly tedy nezaznít písně jako „Bárka“ nebo „Kronikář“, ke kterému napsal krásný text František Roman Dragoun. His Angels neznějí až tak bigbítově jako třeba T4, přesto mělo jejich vystoupení obrovskou sílu. Nepřehlédnutelnou je u His Angels dechová sekce ve složení Radek Kašpar a Míra Barabáš, který navíc hraje na různé perkuse, čímž vytváří pestrou paletu zvuků, které nádherně zapadají do všech písniček.

V zákulisí čekala ještě jedna kapela, kterou nebyl nikdo jiný, než legendární PROGRES 2. V sestavě s Romanem Dragounem vydali Progres 2 koncepční album „Třetí kniha džunglí“ (1982) a právě písničky z tohoto alba tvořily první část progresáckého vystoupení. Zazněly takové zásadní skladby jako „Svět džungle“ nebo „To já se vracím“. Čekal jsem, že v této části zazní největší hit z celé desky, tedy „Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce“, ale v tuto chvíli jsem se ještě nedočkal. Kapela zatím začala přehrávat písně z jiného svého zásadního alba, a to „Dialog s vesmírem“. Zpěvu se ujal Pavel Váně. Nutně tak muselo dojít na oba díly „Planety Hieronyma Boshe“. Text obou písniček mě nepřestává ani po letech fascinovat, a to jakým způsobem textař Oskar Mann zpracoval tuhle desku, je zkrátka unikátní. Ale ‚Dialog‘ je vynikající i po hudební stránce, což dokumentovala křehká „Píseň o jablku“ s úžasnou mezihrou na zobcovou flétnu v podání Zdeňka Kluky. Koncert se pomalu chýlil ke svému závěru, a tak nakonec došlo i na dlouho očekávaný hit „Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce“.

Roman Dragoun své narozeniny oslavil více než důstojně, byl to zkrátka parádní zážitek se vším všudy.

Celá fotogalerie: