Retro Music Hall, Praha – 9. 2. 2016
Foto: Kačka Smidová
Úspěšná kariéra zpěváka DANA BÁRTY byla nastartována před 25 lety ve skupině ALICE, která v první polovině devadesátých letech natočila tři výborná rocková alba. Poté byla činnost skupiny ukončena. Tolik v kostce obecně známá fakta. Když se v průběhu minulého roku objevila informace, že Alice u příležitosti 25 let od založení kapely podnikne jednorázové turné, v jehož rámci se objeví i v pražské Retro Music Hall, nezbývalo než chytit tuhle příležitost za pačesy.
A příležitost jsem za pačesy nechytil jenom já, ale i několik stovek rockových fanoušků, kteří ve vyprodaném Retru dokázali kapele vytvořit bouřlivou kulisu. Ale prozatím ještě nepředbíhejme. Když jsem se asi půl hodiny před koncertem dostavil před Retro Music Hall, spatřil jsem předlouhou frontu, která se neustále prodlužovala, a dle svědectví později přítomných narostla doslova do obludné délky. Ale nechme frontu frontou a pojďme se podívat dovnitř. A zatímco venku se stále táhl had čekajících, klub byl ve stejnou chvíli zaplněn do té míry, že a lecjaká kapela by už s touto návštěvností mola být spokojena. Ne tak Alice, která si počkala, až se do klubu dostanou všichni ti, co ještě stáli venku. Díky tomu se téměř o tři čtvrtě hodiny zpozdil začátek koncertu, což velká většina publika nesla s nevolí. Nicméně když krátce před 21 hodinou nastoupila kapela na pódium, všichni okamžitě zapomněli na nekonečné čekání a začali se oddávat muzice. Úvodní „Hej ty“ byla zpočátku ještě lehounce poznamená technickými problémy, kdy v úvodní sloce nebyl slyšet zpěv Dana Bárty, ale uvedený nedostatek byl rychlostí blesku odstraněn a kapela mohla naplno do publika hrnout jednu pecku za druhou.
A že to dělala opravdu svědomitě, potvrdila hned následující pecka „Pozdravuj máti“, která poprvé pořádně rozpumpovala všechny přítomné. O tom, že je Dan Bárta excelentní zpěvák, snad nikdo nepochybuje, ovšem výkon,kterým se blýskl v Retru, se vymykal snad všemu, co je na českých pódiích k vidění. Bárta nejenže skvěle zpíval, ale také skvěle bavil publikum svými divokými pohybovými kreacemi, kterými na sebe strhával pozornost publika. Když jsem viděl, jak si Dan užíval celé vystoupení, hned mě napadala otázka, proč vlastně zpěvák ‚zběhl‘ od bigbítu k funky-jazzu.Jeho rocková poloha je parádní a Bártu evidentně bavila. Dan jako pravý frontman bavil publikum také svými vtipnými průpovídkami, kterými přítomné obecenstvo nejednou rozesmál. Ale za zmínku stojí také skvěle šlapající kapela, která svým výkonem nezůstávala za svým zpěvákem v ničem pozadu. To, že síla Alice netkví pouze v rockových vypalovačkách, ale umí zahrát i křehké balady, kapela poprvé dokázala v pomalé „Ráno“. Myslím, že nejen já jsem čekal na velehity, tedy ‚zeppelinovskou‘ „Ráj se mnou nehledej“ a „…a to tě trochu bolí“, které svého času bodovaly v československých, respektive českých hitparádách.
Ke své radosti jsem se zhruba v polovině koncertu obou dočkal. Ale radost obecenstvu přinášely i jiné pecky, jako třeba lehce ulítlá „Pačívský tango“ či „Teritoriální král“. Jednou ze dvou coververzí, která na koncertě zazněla, byla „Peace Dog“ od The Cult. To už se pomaličku schylovalo k závěru, a tak na setlistu zbývalo už jen několik položek. Jednou z nich byla i překrásná balada „Klidná“, po které se kapela odebrala z pódia. Publikum se okamžitě začalo dožadovat návratu hudebníků na scénu.A nemuselo příliš dlouho čekat, v prvním přídavku kapela vsadila na velké hity „Slepej, mladej, mrtvej“ a „Ani náhodou“, po které muzikanti opět zmizeli v zákulisí. Nicméně ani s tímto jejich odchodem se nikdo nechtěl smířit, a tak se kapela musela na scénu vrátit znovu. Definitivní tečku za skvělým koncertem tak obstarala parádní verze rockové hymny „Born To BeWild“.
Když se v klubu rozsvítila světla a bylo jasné, že Alice se zpět už nevrátí, začal jsem okamžitě litovat, že nešlo o regulérní návrat téhle výborné party. Jejich koncerty bych totiž s chutí navštěvoval častěji.
Celá fotogalerie: