13. 9. 2016 – Klub Vagon, Praha
Foto: Kačka Smidová (ilustrační foto)
Když ve svém ‚domovském‘ klubu Vagon hraje kapela AFTERGLOW, snažím se, abych jejich vystoupení nevynechal. Ne vždy se mi to podaří, ale na jejich zářijovém koncertě jsem byl, a viděl jsem asi vůbec nejlepší koncert téhle parádní party muzikantů okolo HONZY HOLEČKA.
Již téměř tradičním souputníkem Afterglow je kapela Led Zeppelin revival z Prahy. Tu jsem tentokrát zcela záměrně vynechal, a proto jsem do Vagonu přišel až ve chvíli, kdy ‚pražští Zeppelíni‘ své vystoupení končili. Poslechl jsem si několik posledních tónů nesmrtelné muziky a začal se těšit na vystoupení jedné ze svých nejoblíbenějších kapel současné klubové scény. Téměř tradicí je také to, že pauza mezi odchodem jedné kapely a příchodem té druhé je v případě Afterglow opravdu minimální. A tak jsem úvodní skladbu „Afterglow“ chvilku mylně považoval za zvukovou zkoušku. Že jde o první pecku koncertu mi došlo až po nějakém čase. Když si odmyslím přídavkovou „Born to be Wild“ , tak oproti minulým koncertům ze setlistu zcela zmizely coververze a sázelo se na autorskou tvorbu, o kterou se v Afterglow starají Jindra Musil a Honza Holeček. Sice mě mrzelo, že už neslyším skvělé podání bluesových standardů jako „Sweet Home Chicago“ nebo „Stormy Monday“, ale už mnohokrát jsem se přesvědčil, že Afterglow umějí napsat své vlastní skvělé pecky. Ostatně nejlepším důkazem tohoto tvrzení se stala „30 miles“ evokující 40 léta. Skladba byla zahrána s tak neuvěřitelnou energií, že mě z toho doslova mrazilo. Á propos, energií se vyznačuje každý koncert Afterglow, ovšem to co se ten večer valilo z pódia, byl neuvěřitelný uragán, který pohltil vše, co mu stálo v cestě.
Snad na onom uragánu měl zásluhu i nový basový zesilovač Pavla Nováka, který dal jeho base doslova impozantní hutný zvuk. Od začátku roku hrával Honza Holeček kromě piana také na hammondy, které sice tentokrát ve Vagonu neměl, ale celkovému zvuku to ani moc neuškodilo, a další z báječných skladeb „I’ve Heard it Before“ vyzněla moc hezky. Hodně mě potěšila také ‚jižanská‘ „Get on the Truck“, která svou zasněnou náladou přeci jen koncert trochu zklidnila. Tady si neodpustím malou výtku- v intru této skladby bylo na můj vkus moc basů, což měl opět na svědomí Pavlův nový zesilovač. Možná bych ho pro tuto skladbu trochu stáhl, ale byl to jen maličký nedostatek na jinak skvělém koncertě. Výborně vyzněla i další věc, kterou napsal kytarista Jindra Musil „I Wanna Touch You“. Jestliže Pavlova basa měla ten večer hutný zvuk, tak mi Jindrova kytara nepřišla tentokrát tak ostrá jako jindy, ale na škodu to vůbec nebylo. Absolutní vrchol pak přišel chvíli před koncem koncertu, kdy zazněla jedna novinková píseň, ve které Honza vyšponoval svůj hlas do neuvěřitelných výšek, jaké jsem u něho v životě neslyšel. Navíc se Honza odvázal tak, že začal vstávat ze své stoličky u kláves. Byla to neskutečná jízda. Protože si před závěrečným přídavkem musel Jindra vyměnit prasklou strunu, alespoň na jedné ze svých kytar, zahrál zbytek kapely krásnou melancholickou improvizaci. Výměna struny naštěstí netrvala příliš dlouho a po chvilce mohla zaznít přídavková „Born to be Wild“ od Steppenwolf.
Afterglow se v loňském roce stali mým soukromým objevem roku. Když nad tím tak přemýšlím, objevil jsem tímhle koncertem Afterglow znovu, protože to, co ten večer kluci předvedli, bylo zkrátka famózní.