Krausberry tentokrát s Pájou Táboříkovou

Vagon Klub – 26. 11. 2014
Foto: Kačka Smidová
Korektury: Tereza Kvášová

Stalo se nepsaným pravidlem, že každé dva měsíce hrají v klubu Vagon báječní Krausberry. Naposledy jsem partu okolo Martina Krause viděl v září, kdy mě jejich koncert příliš nenadchl. Nyní se tedy naskytla výborná příležitost k napravení dojmu, a dlužno podotknout, že byla využita beze zbytku. První příjemné překvapení večera přišlo už na zvukové zkoušce, když za bicími seděla Pája Táboříková. S Krausberry jsem ji ještě hrát neviděl takže tohle překvapení mi přišlo náramně vhod. Nicméně protože byl přítomen i ‚kmenový‘ bubeník kapely Jiří ‚Zelí‘ Zelenka, bylo jasné, že tentokrát nepůjde o jen tak ledajaký koncert.

Krausberry

Když kapela nakráčela na pódium, bylo jasné, že alespoň část koncertu opravdu odbubnuje Pája. Začátek koncertu byl víceméně obvyklý – „Na větvi“, „Horoskop“, „Bazar-zastavárna“… hned od těchhle fláků se začalo mezi pódiem a hledištěm vytvářet parádní napětí, které Martin Kraus dokázal výborně využít. Atmosféra se tedy s každou písničkou zlepšovala a bylo vidět, že jak kapela, tak i publikum se výborně baví. Oproti poslednímu koncertu dostál jistých změn i playlist, ve kterém se objevilo i několik novinek, resp. písní, které jsem neznal.

Krausberry

Jako první z nich zazněla „Známá“. Nicméně první z vrcholů koncertu pro mě nastal když zazněla skvělá „Za starejch časů“. Ve velké oblibě mám i pecku „Táhne mi na 40“ i když pro mě už dávno není aktuální. A pak to přišlo: na hitovku „Ptáci“ došlo ke střídání bubeníků, za bicí si tedy sedl Zelí a Pája se chopila mikrofonu. Aby si v „Ptácích“ střihla doprovodný vokál. Znělo to báječně. Svůj nádherný hlas předvedla Pája i v krásném duetu  s Martinem Krausem v další pro mě neznámé písni „Stařík“. Pak už přišla obligátní přestávka.

Krausberry

Pauza tentokrát nebyla tak dlouhá jako minule, což koncertu jedině prospělo. Do druhé poloviny nastoupila kapela tak jak jí léta známe, tedy se Zelím za bicími. Přesto překvapením neměl být konec. Ve druhé půlce jsem zaznamenal už jen jednu neznámou věc „Poslední nádražák“. Pak už šlo o sázku na jistotu. Nálada byla stále báječná tak jako na začátku, zkrátka šlo o podařený večírek. Když kapela spustila první tóny legendární skladby „Slunečný hrob“, vrátila se k mikrofonu Pája a to, co s Martinem předvedli mě tentokrát dostalo do slova a do písmene na kolena. Pájin krásný vokál dodal písni nový rozměr a bez nadsázky mohu říct, že šlo o nejlepší podání „Slunečního hrobu“, které jsem zatím slyšel. V nabyté euforii jsem prožil i poslední čtyři písničky. Ovšem neméně vypečený byl i přídavek.

Nejprve přišla na řadu hudební legrácka „Stg. Zelí“, po něm opět moje oblíbená „Vlakem na Kolín“ ve které se o zpěv skvěle podělili Martin Kraus a Jiří ‚Zelí‘ Zelenka a jako tečka nakonec zazněl „Můstek“, který jen potvrdil výjimečnost středečního večera.

Krausberry

Celá fotogalerie: