Praha – Retro Music Hall – 3. 10. 2013
Dánské rockmetalisty jsem si před lety celkem oblíbil, nicméně nyní je sleduji spíše z povzdálí. Do Prahy si navíc jako podporu Dánové přivezli německou speed metalovou mašinu Pink Cream 69. Nebyl tedy jediný důvod na koncert nejít.
Přiznám se, že Pink Cream 69 moc neznám, kdysi jsem sice slyšel jedno či dvě alba, ale bylo to více méně z „rychlíku“. Tahle bezesporu výborná kapela prostě jen doplatila na velký speed metalový boom kdy se mi jednotlivé kapely jaksi slévaly dohromady.
Začátek koncertu byl avizován na 19.00, a opravdu úderem sedmé hodiny se ozvalo intro a na pódium nakráčeli jednotliví muzikanti. A hned první věc byla docela obstojná speedová jízda. Pod pódiem se udělal docela solidní kotel, nicméně plno ještě nebylo. Z kapely vičníval zpěvák David Redman se svým výborným hlasem, ale to pro ortodoxní speedmetalisty určitě není žádné překvapení, Davidovo jméno jsem jakožto veličinu už také několikrát zaznamenal. Speedová jízda mezitím pokračovala několika parádními kousky. Chytlavou „Lost in Illusions“ jsem si začal nesměle pobrukovat. David žertoval s publikem a i z ostatních muzikantů byla cítit velká pohoda. Ze skladeb mě byla povědomá až „No Way Out“. Příjemná Speed metalová hodinka začínala pomalu ale jistě odpočítávat poslední minuty a já si uvědomil, že jsem až dosud tuhle Německou kapelu poněkud neprávem opomíjel.
Asi po čtyřicetiminutové přestávce přišli na pódium dánští veteráni. Otvírák obstarala stejně jako na poslední desce „Mother of All Lies“. Tahle kapela u nás není extrémně známá, nicméně Retro se dost slušně zaplnilo a atmosféra byla hned od začátku docela solidní. Mě hodně potěšila pecka „Needls in the Dark“ z desky „Futre world“. Z nové desky se mi nejvíc zahrtala do palice skladba „Why So Serious“, která na žvo fungovala stejně báječně jako na desce. Dost se hrálo z mé nejoblíbenější a zároveň provní desky Pretty Maids – „Red, Hot and Heavy“. Pokud si dobře vzpomínám zazněly z ní hned čtyři kousky: „Queen of Dreams“, „Little Darling“ a ke konci koncertu pak ještě „Back To Back“ a titulní „Red, Hot and Heavy“, ale tam jsme v tuhle chvíli ještě nedošli. Hodně mě potěšila pefektně zahraná hitovka „Rodeo“. K příjemnému zážitku přispíval i vydařený zvuk, hlavně jsem byl spokojen se zvukem kláves, které tak jako na deskách dokreslovali typický „Pretty Maids zvuk“. Suma sumárum: byl to nadprůěrný koncert dvou nadprůměrných kapel. můžu si tedy odškrnout další z mých oblíbenů, které jsem viděl naživo.