Čtu si v aktuálním Sparku článek o legendárních Rush a zjišťuji, že bubeníkovi Nielu Peartovi je zítra 60 let. To je přeci docela dobrý důvod napsat nový článek na Rockový svět. Už jsem tu psal nekrolog Jonu Lordovi takže proč nenapsat blahopřání Nielu Pearthovi. Pouštím si tedy již čtvrté album Rush v řadě a začínám psát:
Niel Peart vyrůstal nedaleko jezera Ontario a již od dětství se u něj projevovaly bubenické sklony. Ve svých čtrnácti letech dostal svou první bicí soupravu, k jeho vzorům patřily takové veličiny jako např. Keith Moon, Ginger Baker či John Bonham. Jako teenager vystřídal několik místních kapel. K zásadnímu zlomu však došlo v roce 1974, kdy se připojil k Rush, se kterými bubnuje dodnes. První album, které Niel s Rush nahrál, bylo „Fly By Night“ z roku 1975. Nielovým poznávacím znamením je jeho obrovská, do kruhu postavená, bicí souprava, kterou jsem měl možnost hezky zblízka obdivovat v roce 2004, kdy kapela Rush zatím poprvé a naposledy vystoupila v Praze. Nielova hra byla tehdy výjmečným zážitkem, jako ostatně celý koncert kanadských velikánů.
Niel ovšem není jen excelentní bubeník, jenž ovlivnil celou řadu svých následovníků, je to také dvorní textař Rush v jehož textech se objevují prvky mytologie, fantasy, sci-fi, píše také o problémech všedního života. Peart je také aktivním spisovatelem, vydal několik knih. V cestopise Ghost Rider: Travels on the Healing Road vydaném v roce 2002 se Niel vyrovnával s osobní tragédií, kdy během jednoho roku přišel o dceru (automobilová nehoda) i o manželku (podlehla rakovině). V této době Niel dokonce uvažoval, že pověsí muziku na hřebík, k čemuž naštěstí nedošlo a Rush i Nilelem dál náhrávají skvělá alba. Poslední počin „Clockwork Angels“ je toho nejlepším důkazem.
Přidávám se k zástupu gratulantů a Nielovi přeji vše nejlepší, hodně skvělých alb a knih a bezpočet přesných úderů.
Příspěvek byl napsán s využitím článku uveřejněném v časopise Spark 9/2012.