Text: Luboš Hnát
Foto: Archiv
Publikováno: 11. 3. 2020
Mirek Kovářík a ČDG
Někdo by mohl namítat, že tento nekrolog na Rockový svět nepatří. Ale divadelník, básník, spisovatel, recitátor, moderátor a vysokoškolský pedagog MIROSLAV KOVÁŘÍK, který 4. března opustil tento svět, měl k bigbítu blíže, než se hlavně mladším fanouškům možná zdá.
Narodil se 15. srpna 1934 v Praze. Po maturitě v roce 1952 začal studovat češtinu a ruštinu na Karlově univerzitě. Kvůli nevhodnému kádrovému profilu musel však studium opustit a dokončit ho mohl až v roce 2001, kdy obhájil svou rigorózní práci.
Byl jedním ze zakladatelů litvínovského Docela malého divadla, které v šedesátých letech patřilo k významným českým divadlům malých forem. Po jeho zániku v roce 1968 pravidelně moderoval folkový festival Porta.
Snad nejvíce se proslavil jako recitátor. Ve svém repertoáru měl například básně Jiřího Ortena, Jana Zábrany, Jiřího Koláře, Ivana Blatného, Ivana Diviše či Ivana Slavíka. Recitoval ale také verše amerických beatníků Allena Ginsberga, Jacka Kerouaca a Lawrence Ferlinghettiho. Nejlepší však bylo jeho podání veršů pražského básníka Václava Hraběte, kterého v osmdesátých letech minulého století dokázal Kovářík svým uměním zpopularizovat tak, že jeho dílo proniklo téměř do všeobecného povědomí.
Mirek Kovářík také vystupoval společně s Etc… Vladimíra Mišíka. V roce 1989 jim vyšla společná deska Pár tónů, které přebývají. Písničky se tu střídají s Kováříkovým skvělým přednesem, který je podbarven podmanivou hudbou Etc… Album se o dvacet devět let později dočkalo reedice na CD. Nahrávka bohužel utrpěla dvousekundovými mezerami mezi stopami, proto je lepší pustit si ji na Youtube, kde je převedena z originálního LP.
Měl jsem to štěstí, že jsem dvakrát mohl podobné vystoupení vidět. Vždy ve mně zanechalo nesmazatelný dojem. Nedávno jsem se rozhodl, že se opět na představení pana Kováříka musím zase zajít podívat. Už to bohužel nestihnu. Odpočívejte v pokoji, mistře.
