Text: Luboš Hnát, s přispěním Miloše Pelikána
Foto: Kateřina Smid (ilustrační foto), obaly desek
Brněnská skupina PROGRES 2 oslavila v listopadu padesát let od svého založení. Připomeňme si u této příležitosti její pozoruhodnou tematickou trilogii Dialog s vesmírem (1980), Třetí kniha džunglí (1982) a Mozek (1984). Svými poznámkami článek obohatil zpěvák, kytarista a skladatel Pavel Váně, jedna z klíčových osobností kapely.
Progres 2 (původně The Progress Organization, poté Barnodaj) jsou na naší hudební scéně unikátem. Jde o jednu z pouhých několika artrockových skupin 80. let v tehdejším Československu. Co se týče koncepčních alb či komponovaných projektů, jsou to průkopníci a zmíněná trilogie je velmi zdařilá. Připočteme-li ještě projekt Otrava krve, který skupina nahrála v roce 1990 pod názvem Progres-Pokrok, pak má na svém kontě čtyři komponované pořady.
Avšak samotná kapela a leckteří její fanoušci nevnímají počátek 90. let jako součást její historie. Pavel Váně vysvětluje: „My sami bereme jako pokus o ‚koncepční‘ už první album The Progress Organization s názvem Barnodaj. Už na něm se pokusil Petr Ulrych v textech o jednotnou tematickou linii: starořecké báje. Produkce ale chtěla také prezentovat naše starší běžné skladby, díky kterým jsme vlastně tu šanci na debutovou desku dostali. Proto na ní nakonec byla jedna strana koncepční a druhá, anglicky zpívaná, z těch starších věcí. Bohužel se to nepodařilo úplně dotáhnout ani na dalším albu Mauglí: asi hlavně proto, že ho původně chtěl otextovat producent Hynek Žalčík, pak ale na takovou ‚nálož’ nestačil a předal to profíkovi Pavlu Koptovi. Ani on zadané téma bohužel v časovém tlaku neudržel. Takže první ucelené album zřejmě opravdu byl až Dialog.“
Dialog s vesmírem
Deska byla vydána v roce 1980, avšak stejnojmenné audiovizuální představení mělo
koncertní premiéru už 27. února 1978. Ještě v době svého působení u Marthy a Teny Elefteriadu promýšleli Pavel Váně a Zdeněk Kluka koncepci budoucího alba. Váně objasňuje: „Byl to dlouhý proces, z mlhy se to nořilo pozvolna, s nějakým nápadem přišli snad všichni. V zásadě jsme to se Zdeňkem vymýšleli už během našeho angažmá u Boba Frídla a Marthy s Tenou.“ Manažer a textař kapely Oskar Man byl velkým fanouškem sci-fi a právě on kapelu podpořil v rozhodnutí vytvořit příběh pojatý v tomto žánru. Napsal povídku o kosmonautovi budoucnosti, který cestuje vesmírným prostorem, poznává cizí planety a postupně zjišťuje, že se na Zemi už nechce vrátit. V závěru zničí „centrální mozek“, čímž se opravdu připraví o možnost návratu.
Hlavní postavu kosmonauta si zahrál a zazpíval Pavel Váně, který na to vzpomíná následovně: „Bylo to asi nejvíc herecké období v naší kariéře, protože pak se režisér už nikdy tak nezabýval hereckým ztvárněním na pódiu a poselství zůstávalo jen v textech.“ Kapela si Manovu povídku rozčlenila na jednotlivé části, které následně zhudebnila. Přidáním vizuální složky vznikla u nás tehdy ojedinělá rocková opera, se kterou skupina objížděla celou republiku: dočkala se asi 350 repríz. Kvůli zkostnatělosti tehdejšího vydavatelství Panton mohlo album Dialog s vesmírem vyjít až v roce 1980, a to ještě postupně: nejdříve se objevilo LP s první částí koncertního programu, poté byl vydán singl a nakonec EP se čtyřmi skladbami. Přesto některé úryvky z koncertního provedení ještě zůstaly v šuplíku.
Až po revoluci jsme se dočkali kompletního vydání Dialogu, v reedici na cédéčku vydaném v roce 1999. Na celé desce je naprosto unikátní spojení Manova příběhu s hudbou. Síla textů, ve kterých jsou ukryta poselství často platná i pro dnešek, mě dosud nepřestává fascinovat. Ze skladeb se mi nejvíc zamlouvají tři. Křehká Píseň o jablku, která evokuje vznik nového života. Protiválečná Muzeum planety Země, původně nahraná jako „béčko“ singlu Píseň o jablku, která mě nutí zamyslet se nad chováním lidstva: v současnosti bychom muzeum, kde se platí svědomím, potřebovali jako sůl. A zejména asi největší hit celého projektu Planeta Hieronyma Bosche II, který složil kytarista a zpěvák Pavel Váně. Oskar Man se zde blýskl bravurním textem.
Obecně známým faktem je, že píseň nesměla být na desku zařazena s původními slovy, a proto došlo k vypuštění souhlásek a zkreslení zpěvu. Skladba tak zněla jakoby nesrozumitelně. „Protože byl text zakázán, objevila se na albu jen instrumentálka s mumláním, které jsem prosadil, aby tam vůbec mohla zůstat. Na desce jsem tedy byl uveden jako autor pouze já,“ říká Pavel Váně. Fanoušci však písni rozuměli dokonale. Mnoho lidí ji má spojenou hlavně s verši „Nám vládne král / má jméno Heroin“. Mně je však bližší neuvěřitelný obrat „Schizofrenní kníže snů / ještě nikdy neusnul“. Dodnes nechápu, jak něco takového dokázal Oskar Man vymyslet. Ve verších „Zní kladiv chór / zní z rakví beránků // nám vládne mor / má rád krev z červánků“ zase vnímám jednoznačné poukázání na komunistické zlo.
Zmínil jsem tři skladby z alba, což ale neznamená, že by zbývající písně byly nějakými vycpávkami. V žádném případě! Celá deska je neuvěřitelně silná a zdobí ji nejen skvělé kompozice, ale i excelentní muzikantské výkony. Při poslechu Dialogu s vesmírem se mnou vždy cloumají silné emoce. Album možná zůstane nepřekonatelným dílem na poli koncepčních projektů, které u nás kdy vznikly či vzniknou.
Třetí kniha džunglí
Po fenomenálním albu začal Progres 2 připravovat další komponovaný projekt. Nový kapelník Zdeněk Kluka prosazoval téma Kiplingova Mauglího, kterému se skupina věnovala na své druhé desce. Pavel Váně se ale k použitému tématu nechtěl vracet, a tak odešel. Na pozici hlavního zpěváka ho nahradil Roman Dragoun, který zároveň hrál na klávesy. Albu opět předcházejí koncerty se stejnojmenným audiovizuálním programem.
Tentokrát je Panton výrazně ochotnější než u Dialogu s vesmírem, a proto může Třetí kniha džunglí vyjít jako dvojalbum. Natočena je dokonce i anglická verze. Nová kolekce skladeb originálně pojednává o vztahu člověka k džungli. První deska zachycuje život v přírodní džungli, která je vylíčena tak, jak ji obecně známe. Na druhé desce se džungle změní v chaos velkoměsta. V první polovině projektu jsou ještě rozděleny role: drsnou džungli pěvecky zastupuje bubeník Zdeněk Kluka, role člověka (Mauglího) připadla klávesistovi Romanu Dragounovi. Vzhledem k hlasovým dispozicím protagonistů je takové pojetí velmi vhodné.
Z první desky působí nejsilněji píseň Svět džungle, kdy člověk poznává divočinu a učí se v ní žít. Na skladbu vzápětí naváže skvělý duet Zákon. I tahle věc je mimořádně kvalitní jak po hudební, tak po textové stránce: pojednává o neměnných přírodních pravidlech, která je nutné dodržovat, protože jakékoliv jejich porušení je nemilosrdně trestáno. Toto poselství bychom měli mít na paměti i dnes.
Na druhé desce ztělesňuje džungli velkoměsto. Tady už mizí stylizace zpěváků do rolí a tematický projekt se posouvá od uceleného příběhu k písničkové formě: jednotlivé skladby na sebe bezprostředně nenavazují. Mimořádná kvalita však zůstává zachována. Deska začíná asi největším hitem Třetí knihy džunglí, Dragounovou skladbou Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce, v níž famózní pěvecký výkon podává sám Roman Dragoun. Skvěle zpívá i v písni To já se vracím.
Autorem textů je tentokrát Vladimír Čort, který dokázal udržet výjimečnou kvalitu, kterou na Dialogu s vesmírem stanovil zesnulý Oskar Man. Hudebně znamená Třetí kniha džunglí výrazný posun k jemnějšímu artrockovému zvuku. Vzpomínám si, že když jsem dvojalbum pouštěl známým v USA, byli z něj nadšeni a Progres 2 srovnávali s legendárním triem Emerson, Lake & Palmer.
Mozek
Před dalším projektem došlo ve skupině opět k personálním změnám. Odešli kytarista Miloš Morávek a Roman Dragoun. Role frontmana se zhostil nový kytarista Aleš Bajgar, post druhého kytaristy zaujal Peter Peteraj (vzdálený příbuzný slovenského textaře Kamila Peteraje). Téma bylo tentokrát vědecké, respektive matematické: základem byla povídka Maxwellova rovnice od Anatolije Dněprova.
Album Mozek vypráví o profesoru Rauchovi, který potřebuje vyřešit složité rovnice. Jednoho dne objeví inzerát, který podal šílený Krafstudt, ovládající pomocí „generátoru mozkových impulzů“ armádu matematiků. Jejím členem se stane i profesor Rauch, který však na generátoru objeví závadu a vyvolá vzpouru zotročených matematiků.
Deska opět sází na rozdělení rolí. Zlého šílence Krafstudta zpívá Zdeněk Kluka, profesora Aleš Bajgar. Hudebně se projekt opět posunul, tentokrát od art rocku tvrdším směrem. Mozek je bez výraznějšího hitu, přesto se jedná o velmi zdařilé dílo. Jednotlivé skladby drží pohromadě díky silnému příběhu, kvalitní texty znovu napsal Vladimír Čort.
Z písní zmiňme křehkou a emotivní Neznámý génius, ve které je oslavována lidská moudrost. Její protagonista (profesor Rauch) však ještě netuší, čím je vykoupena… Další výraznou kompozicí je Pod generátorem: profesor je pod „generátorem mozkových impulzů“ přinucen Krafstudtem ke vstupu do jeho armády matematiků-otroků. Největší peckou je pro mě téměř metalová jízda Vzpoura otroků – počítačů, ve které je zdemolován „útulek mudrců“.
Sečteno a podtrženo: z trojice představených projektů je Mozek nejslabší. Přesto díky zpracování mimořádného příběhu jde o zdařilé album.
Dvě dobré zprávy nakonec
Zakončeme výlet do české artrockové minulosti návratem do žhavé současnosti. K půlstoletí své existence nadělila kapela sobě i fanouškům zbrusu novou desku Tulák po hvězdách (2018). Opět jde o monotematickou kolekci skladeb, inspirovaných tentokrát stejnojmenným románem Jacka Londona. A pozor, prvé reakce od novinářů a fanoušků jsou velmi pozitivní!
Naživo si můžete Progres 2 užít na 16. prosince v pražské Lucerně kdy vystoupí na Československém beatfestivalu v rámci koncertu legend. Brněnští fanoušci pak budou mít Progres 2 možnost vidět a slyšet na výročním koncertu v multifunkčním centru Sono, který se uskuteční 23. ledna 2019.