Text: Jan Honosek
Foto: Obal CD
Publikováno: 11. 5. 2020
VISACÍ ZÁMEK vydal po pěti letech vydali nové album, vyšlo těsně před vypuknutím koronavirové krize v Čechách a jmenuje se Anarchie a totál chaos. Název snad jen shodou náhod naznačil blížící se společensko-politickou situaci. Koneckonců kapela platila vždy za svérázné proroky.
Deska má necelých 35 minut a vešlo se na ní 12 songů. Úvodní písnička Nestojí mi se nese na neopunkové vlně, je však zahraná velmi, chtělo by se říct až nepunkově, precizně a vyznačuje se chytlavým refrénem.
V následující skladbě Vegetarián si Visáči pohráli s veršem Karla Jaromíra Erbena Zlatý kolovrat a popsali životní obtíže konzumenta rostlinné stravy s punkovým nadhledem a typickou úderností kytarových riffů. Písnička Tam-tam je funkově výpravná, zmiňuje množství kapel, muzikantů – známých osobností a celkově působí pohodově.
Hrubý Jeseník odkazuje v působivém refrénu na Haubertovo rodiště a přináší přiznání, co všechno dělá punkáč špatně. Svojí razancí skladba ukazuje, že jde o punkově pravdivé přiznání. Další v pořadí je Rasů kandidát, jehož text z velké části pochází z Haubertovy básně Chlastám sirup a žeru psy a působí až grungově.
Jedinou předělávkou na albu je Anarchie od veteránů Sex Pistols, jejíž chytlavý refrén má potenciál zaujmout široké spektrum posluchačů. Neopunkový Pičus navazuje na Hrubý Jeseník, ovšem s velkým sebevědomím a rázným textem.
Polednice čerpá z oblíbené Haubertovy básně Karla Jaromíra Erbena, je podložená kytarovými riffy a ukazuje, že básně a punk lze nenásilně a citlivě spojit. V písničce Fedor Frešo kapela odkazuje na slovenského hudebníka a Hony se nebojí zakomponovat do českého punku slovenštinu.
Další v pořadí Na úřadě popisuje obtížnosti jednání smrtelníka na úřadě. Text působí až nepunkově přesně, není v něm ovšem typická nadsázka. Pípa začíná tradičním riffem a na něj navazuje netypicky krátké „syntetické“ sólo. Jde o zvláštní hudební podklad s prvky reggae, Haubertův zpěv působí velmi důrazně a do toho zlověstně šumí palmy. Je to typická „odchodovka“ z koncertu, která uklidní rozpařené punkáče, a posílá je k baru dorazit se. Patří k nejdelším skladbám.
Celkově album působí na punk až precizním zpracováním, to je ovšem pro Visáče „inženýrsky“ typické. Většinu písniček již kapela představila dříve na svých koncertech. Novinka navazuje na předchozí Punkový království (2015).
Album posluchači nabízí úderné punkově zaobalené sdělení. Přestože Visáči nemládnou, mají svým fanouškům co nabídnout. Rozhodně je deska dobrou pozvánkou na koncerty, kde se určitě návštěvník dozví, že hlavní je se s životem moc nesrat, nic neřešit a žít punk.
Visací zámek určitě nerezaví, a jakmile pomine koronakrize, naloží opět svoje netypické punkové poselství a typickým strhujícím stylem ho naservíruje posluchačům na koncertech. Nová deska se povedla, ale na živo je Visací zámek přeci jen přesvědčivější. Punku zdar!