Text: Luboš Hnát
Foto: Obal CD
Publikováno: 20. 1. 2020
Od vydání úspěšného alba Fire On The Floor uplynuly více než tři roky. V roce 2018 natočila spolu s kytaristou a zpěvákem Joe Bonamassou zajímavou desku Black Cofee. V závěru loňského roku přišla BETH HART s novinkou, kterou pojmenovala War In My Mind.
Posluchači, který zná divoké osudy téhle americké bluesové zpěvačky, po zjištění názvu nejspíš bleskne hlavou, že natočila soundtrack ke svému životu. Ostatně tomu napovídá jak dramaturgie nahrávky, tak i názvy jednotlivých skladeb. Kromě titulní War In My Mind to je ještě třeba Bad Woman Blues nebo Sister Dear.
Desku otevírá dvojice písní Bad Woman Blues a War In My Mind, ve kterých se Beth Hart vyzpívává ze svého temného období. V následující pomalé Without Words In The Way upadá bluesmanka do stavů beznaděje, který provází snad každého, kdo poznal temnější stránky života. Na svou sestru, která se z drogového tripu bohužel nevrátila, umělkyně vzpomíná v tklivé baladě Sister Dear.
Těžko na tak osobní desce, jako je War In My Mind, hledat nějaký výrazný hit, kterým v repertoáru Beth Hart bývala pecka Bang Bang Boom Boom. Nejpovedeněji na mě však působí dvojice písní: Woman Down, která připomíná dětské rozpočítávadlo, avšak z jejího textu, doslova jezdí mráz po zádech. A pomalá Thankful, v níž se zpěvačka vyznává z lásky svému manželovi, který je jí velkou životní oporou.
Beth Hart je na nové nahrávce divoká i křehká, ale hlavně je upřímná. Ostatně sama o tom říká: „Ušla jsem si pořádnou léčivou štreku a teď už jsem s tou svou temnotou, divnostmi a vším tím, za co se stydím, v pohodě.“