Text: Luboš Hnát
Foto: Obal CD
Publikováno: 22. 11. 2019
Varování: Nová BÍLÁ NEMOC je velice nakažlivá. Mám samozřejmě na mysli nedávno vydané CD stejnojmenné pražské folkrockové skupiny, které se jmenuje … v tichu mezi slovy … Kapela ho nahrála po dlouhých patnácti letech od alba Stouni a stíny.
Když jsem se asi před půl rokem bavil se zpěvákem Zdeňkem Hříbalem o tom, že Bílá nemoc připravuje album, řekl mi: „Bude to hodně pestrá deska.“ Dnes mohu potvrdit, že měl pravdu. Nahrávku otevírá poklidnější kousek Jako Kerouac, který je pro Bílou nemoc typický. Následující lehce hospodská Libeňská noc už mnohé překvapí. Tuhle písničku si posluchači možná neoblíbí hned napoprvé, ale až si ji pustí poněkolikáté, zavrtá se jim její chytlavý refrén do hlavy.
Další skladba Dneska mi nebude fajn zase upoutá pozornost svým reggae rytmem. Největší peckou je patrně Chci ženskou, jako jsi ty, která začíná výraznou rockovou kytarou Jiřího Tvrdíka. Navíc se v ní mimořádně povedl text, jehož autorkou je Radůza.
Výborné texty ale jsou i v jiných písních, například v Noční divadelní kus, tu napsal Michal Bureš. Na albu je i rytmická Jameson ve trochu jiné úpravě, než v jaké zní na koncertech. Především je obohacena o klávesové party, ne nepodobné hammondkám, hraje na ně jinak baskytarista Ivan Němec.
Stařičká Podivnej svět dala vzpomenout na předchůdkyni Bílé nemoci, skupinu Bonsai, a hlavně na tvůrčí duo František Stralczynský a Tomáš Poláček, kteří již bohužel nejsou mezi námi. Album uzavírá křehká Andělé, v níž hostuje Ivan Hlas, ten napsal i její slova.
Na desku se dostalo třináct písní, z nichž většinu už skupina nějakou dobu hraje naživo. Fanouškům bude tedy nahrávka připadat důvěrně známá hned na první poslech. A ten zajisté nebude poslední, neboť Bílá nemoc je velice nakažlivá.