Praha – Výstaviště, Křižíkův pavilon B, 7. 12. 2012
Když jsem zakládal Rockový svět, bylo mi jasné, že dříve či později tady budu psát o České punkové legendě Visací zámek. Na tuhle veselou partu chodím totiž hodně často a hodně rád a z jejich koncertů nikdy neodcházím zklamán. 7. 12. 2012 to bylo přesně na den 30 let, co VZ v klubu 007 na Strahově vznikl. Takové výročí si určitě zaslouží pořádnej mejdan. Takže… zahrajte už něco přádnýho volové.. něco vod zámků…
Celý mejdan začal už v 18. hodin, ale protože podle zaručeně neofociálních zpráv se měl v tuto dobu začít promítat fiktivní dokument pojednávací o Visacím zámku režiséra Petra Zelenky, který jsem už několikrát viděl, rozhodla se naše čtyřčlenná výprava prodloužit si návštěvu nedaleké putyky „Na kovárně“. Na plac jsme tedy dorazili asi v 19:15, to už hrála první kapela – ZakázanÝ ovoce. Nevím jak dlouho už bylo ZakázanÝ ovoce na place, ale naší skupinu to ani moc nezajímalo a neomylně jsme zamířili ke stánku s pivem. Jenže error! Točil se Klášter, se kterým mám neblahé zážitky. Nu což, snad to přežijeme, takže jsme si stoupli do fronty a poslouchali ZakázanÝ ovoce. Musím říct, že k čekání na pivo se tahle muzika poslouchala celkem dobře, nic, co by urazilo, ale taky nic, co by nadchlo. Za zmínku stojí snad jen předělávka pecky „Vlasta“ od hostitelského Visacího zámku. Ta byla v podání ZakázanÝho ovoce docela zajímavá a rozhodně pobavila.
Jako další z gratulantů přišli na řadu Plexis. Ještě nikdy jsem tuhle kapelu naživo neviděl, takže jsem byl docela zvědav, s čím přijdou. Jediné, co můžu napsat – naprosté zklamání. Kapela zněla, jako kdyby hrála poprvé a ne, jako by se jednalo o punkrockovou legendu, která také hraje bezmála třicet let. To, že opravdu jde o Plexis, jsem poznal až v polovině setu, kdy zazněla vypalovačka „Báry“, ta byla zahraná vcelku obstojně. Po ní ale vystoupení opět upadlo a nezachránila ho ani posledná pecka „Půlnoční rebel“.
Posledním gratulantem byl přisprostlý písničkář Záviš. Jestliže vystoupení Plexis bylo špatné, tak to Závišovo byl totální odpad. Nemá cenu to nějak dál rozebírat. Prostě pro mě to bylo vystoupení opilého týpka, který prvoplánově vykřikuje sprostá slova a přitom neuměle buší do kytary, jen ztrátou času.
Přiznám se, že když jsem při vstupu viděl velké pódium a tolik lidí, kteří ten den na Visáče přišli, tak jsem trochu propadl skepsi. Moc mi tohle divadlo k Visáčům nesedělo, přeci jen je znám z menších klubů, kde jsou výborní. Jak to celé dopadne tady jsem si nedokázal představit. Na pódiu na první pohled zaujal stánek u Johna Debila. Koncert začal filmovým týdeníkem, záznam byl z tabačky v Kutné Hoře, kde byla vyrobena miliontá krabička cigaret značky… značky… No, tak to je teda parádní začátek. V podobném duchu se pokračovalo dál… „Domovnice“, „Stánek“ a další. Koncert byl rozdělen do tří částí po deseti písních. Tohle nejstarší období bylo tzv. strahovské a zazněly z něj opravdu výborný věci. Bohužel, jak píšu recenzi se zpožděním, nepamatuju si všechny písně, co zazněly a taky mám už trochu pomíchaná období. Takže pokud by nějaká píseň patřila do jiného období, tak mě nekamenujte :). Určtě zazněly skladby jako „Stopařka“ či „Noviny“, které se na koncertech běžně nehrají. Samozřejmě nemohla chybět například ani „Hymna šibeničních bratří“. Na pódiu se objevily vokalistky „Tři Vlasty“, aby podpořily píseň „Vlasta“. Ze stánku občas vylezl samotný John Debil a pronesl směrem ke kapele nějakou výtku, na což mu kapela odpovídala uctivým oslovením „Pane debile…“. Na začátku každé písničky byl promítán souhrn nejdůležitějších světových událostí za každý rok. Bylo možné se tedy dozvědět, kdy Visací zámek vydal kterou desku, kdy zemřel Vladimír Menšík, kdy byla vydána která verze Windows a jiné velmi podstatné události, které ovlivňovaly světové dějiny. Mezi jednotlivými částmi koncertu se svou sólovou kariéru pokoušel nastartovat John Debil. První věc, kterou se svým kumpánem zahrál, byla předělávka punkové klasiky od The Clash „Should I stay or Should I go“ s textem oslavujícím jednotlivé členy VZ. V další časti koncertu zazněly věci jako „Peprmintový bourbon“, „Strategický ústup“ nebo téměř nehraná skladba „Zatykač“ či „Hmyzákův velmi nudný víkend“. Byla vyhlášena jakási fotografická soutěž, jejíž vítěz byl přímo na pódiu potetován. Kérka pak slouží jako doživotní vstupenka na všechny koncerty Visacího zámku a možná, že i na každý druhý koncert Karla Gotta :-). V písni „Pitomá“ došlo, jak je na koncertech VZ zvykem, i na spartakiádní rozcvičku. Pří skladbě „Spermie“ jsme se dočkali striptýzu v podání sličné striptérky. Po skončení této části zahrálo duo Johna Debila jakousi Mexickou lidovku „Kukuřičné plácky“. V poslední části koncertu přišly na řadu nejnovější hity jako: „Známka punku“, „Prezident“, „Zkurvená zkušebna“, „Praha 2009“ nebo „Kanárek“. Vše opět provázené vitpnými hláškami Honyho nebo Pixíse, ostatní členové se do moderování koncertu zapojovali spíše sporadicky. Nemohla chybět ani tradiční chvilka poezie, tentokrát byla skvěle přednesena úprava Erbenovy „Svatební košile“. Přídavek pak obstaraly klasiky jako „Traktor“ nebo „Vánoční stromeček“. Krátce po půlnoci se z repráků ozvalo finále v podobě kompozice „Goodbye vy volové“ a to byl definitivní konec.
Navzdory mojí počáteční skepsi se oslava Visáčům skutečně podařila. Drobnou výtku bych měl akorát k tomu, že John Debil mohl při svých výlevech mít připnutý náhlavní mirkofon. Když totiž ze stánku vycházel s mikronem v ruce, nepůsobilo to moc přirozeně. Ale to je jen drobná chybka na celkově hodně podařeném vystoupení. Ještě ke zvuku: ten byl v Křižíkově pavilonu výborný, čitelný, všemu bylo dobře rozumět, zkrátka bez nejmenší chyby.
Když si odmyslím přetrpěná vystoupení jednotlivých gratulantů, tak nemohlo jít o lepší oslavu významného jubilea. Zkrátka VZ jsou v nejlepších letech a do důchodu mají ještě hodně daleko!