Foto: Lenna Barrie, Michal Havlíček
Ženská heavymetalová kapela KAPRIOLA neúnavně brázdí česká pódia už úctyhodných 13 let. Využil jsem možnosti položit několik otázek zakladatelce a kapelnici Kaprioly Doně Michelle, která mi v následujícím rozhovoru poodhalila zákulisí fungování ženské metalové kapely.
Odkud se vzal nápad postavit čistě ženskou metalovou kapelu?
Tenhle nápad mi zrál v hlavě už odmalička. Myslím, že určitým impulzem byl nějaký rozhovor s kapelou 4 non blondes v teenagerovském časopise před sto lety. Potom jsem sama v ženské kapele hrála, ale byl to úplně jiný žánr. A tehdy jsem si řekla, že to chci dělat jinak, po svém a drsněji. (smích)
Byla Ti inspirací nějaká ženská kapela ze světové scény?
4 non blondes sice nebyla čistě ženská kapela, ale svého času jsem je měla ráda a byli i dost inspirativní. Potom mi byla velmi sympatická Crucified Barbara.
Kapela existuje už třináct let a prošla mnohými personálními změnami. Jak těžké bylo nebo je kapelu udržet v chodu?
Je to velmi těžké a to jsme jen čtyři. I tak to znamená, že musíme společně sladit čas, utřídit si hodnoty a priority a hlavně spolu musíme umět souznit. Jsme taková rodina, držíme spolu, známe se dlouho, víme co od sebe můžeme a nemůžeme čekat, a je nám spolu krásně. (smích) Nicméně udržet to celé v chodu je náročné. Nejvíce vyčerpávající byly právě ty personální změny, ale teď už snad máme zajetý mechanismus…
Na prvním demu jste měli v sestavě muže – bubeníka, bylo tehdy těžké sehnat ženskou bubenici?
No vzpomínám si, že mě tehdy ani nenapadlo hledat ženskou bubenici. Pro začátek jsem prostě potřebovala někoho, kdo bude hrát na bicí. Dotyčný navíc bydlel blízko, což byla výhoda.
Kdy jsi dospěla k názoru, že chceš hledat ženskou bubenici a stanete se čistě ženskou kapelou?
Asi v momentě, kdy jsem poznala naši první bubenici. (smích)
Jednou z vašich bývalých bubenic byla Veronika Lukešová, která se dostala do rockové extraligy. Sleduješ nyní její kariéru, jste spolu stále v nějakém kontaktu?
V kontaktu nejsme, ale její aktivity zaznamenávám skrz sociální sítě a velmi ji fandím.
Skládáš většinu hudby i textů, má v kapele skladatelské ambice také někdo jiný, nebo do procesu skládání nikoho nepouštíš?
Není to o tom, že bych nikoho nepouštěla, spíš je to léty ověřený postup. Navíc jednotlivé aranže si dělají holky samy, já přijdu spíše s textem a melodií, případně s nějakým riffem. A osvědčilo se nám, když má někdo nějakou vizi a trochu to celé řídí a režíruje. Občas je přínosný i úplně jiný pohled zvenčí.
Letos jste vydaly novou desku. Jaké na ní zaznamenáváte ohlasy?
Vesměs pozitivní. Hlavní je, že fanoušci ji přijali nadšeně a dobře se prodává. (smích)
Od letošního roku máte novou baskytaristku Tess The Bass. Můžeš mi říct, jak Tess zapadla do kapely?
Zapadla hned, je to naše holka. (smích) Je to takový ten poslední článek, který nám chyběl. Navíc je všestranně využitelná a má dobré nápady. Takže výborná bilance – jsme na stejné vlně a holdujeme podobným chutím nejen v muzice.
V letošním roce se opravdu nenudíte, vydaly jste novou desku, hrály jste na Masters of Rock, postoupily jste do finále soutěže „Spark Fresh Blood 2016“ a společně s dalšími ženskými kapelami jedete sérii „Babských rockfestů“. Jak takhle nabitý program zvládáte?
Jsou to všechno akce, které nás nabíjejí a posunují dál. Babský rockfest startuje druhý víkend v říjnu, snad všechno klapne tak, jak má. Stávají se nám ale i takové kurióznější situace, které se zvládají hůř, např. na našem posledním koncertě v Praze s Vildou Čokem se nám pokazilo auto a část kapely musela jet zpátky vlakem, druhá část musela zavolat odtah. Paradoxně se koncert vyvedl velmi dobře a naštěstí převažují ty pozitivní dojmy. Prostě se snažíme zvládat to všechno co nejlépe, i když často jsme konfrontovány různými situacemi, které se nedají předvídat.
Na minulých deskách byly slyšet housle, proč na aktuální nahrávce nejsou?
Nová deska je koncipována trošku jinak a tady housle stylově nezapadají. Rozbilo by to jednolitost a posloupnost písní. To ale neznamená, že jsme je vyškrtly úplně, na živých koncertech je používáme docela dost a lidi na ně reagují velmi pozitivně.
Housle jsou v hardrockové a metalové muzice docela raritou. Jak tě napadlo je použít?
Tak já jsem studovaná houslistka. (smích) Na housle hraju odmalička a vždycky jsem inklinovala k tomu, zařadit je do klasické rockové muziky. Navíc mě baví experimentovat a v tomto směru mám nejeden samostatný houslový projekt, se kterým vystupuju sólově. Taky mám rozdělané svoje houslové CD. Takže i v rámci Kaprioly je občas zapojím. A myslím, že housle až taková rarita nejsou, mnohem větší raritou jsou třeba dudy. (smích)
Když říkáš dudy, vybavila se mi skladba od AC/DC („It’s a Long Way to the Top…“). Nenapadlo tě využít dudy nebo nějaký jiný netradiční nástroj ve skladbách Kaprioly ?
To je jednoduché, nenapadlo, protože je nemám a neumím na ně hrát. Ale na jedno CD jsme dělaly i předělávku nějakých našich starších písniček a tam se použil cimbál.
Jak už tady zaznělo, letošní rok byl pro Kapriolu opravdu hodně nabitý a protože se pomaličku blíží jeho konec, nabízí se otázka, jaký bude ten příští rok. Chystáte pro fanoušky nějaké překvapení?
Rády bychom, aby se příští sezóna nesla v podobném duchu. Překvapení asi ne, ale budeme určitě pracovat na dalším klipu, v merchi máme spoustu nových a zajímavých kousků, např. sklenice s našim logem a chystáme i další exkluzivní věci. (úsměv)